Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

6 Personální a sociální politika6 PERSONÁLNÍ A SOCIÁLNÍ POLITIKALidé jsou nejvýznamnějším atributem každé organizace, jejich kvalita je dána úrovníjejich znalostí, stupněm vycvičenosti a rozsahem získaných zkušeností. Zajištění požadovanéúrovně personálu jak z pohledu kvantitativních, tak i kvalitativních ukazatelůje zásadním způsobem ovlivněn účinností personální a sociální politiky resortu obranya funkčností systému personálního řízení.Veškeré reorganizační, reformní a transformační změny realizované resortem obranypo roce 1989 se vždy dotkly významným způsobem i jeho personálu. V prvních letechse jednalo o určitou očistu armády od těch osob, které byly morálně zdiskreditoványv období komunistického režimu a nebo neposkytovaly žádné záruky z pohledu rychlérealizace potřebných reforem.Bohužel je nutné zcela upřímně konstatovat, že v průběhu realizace reformních krokůopustili armádu i lidé, které bylo možné považovat za perspektivní, ale kteří nebyli podmínkamislužby v armádě dostatečně motivováni k dalšímu působení v této organizaci.Mezi tyto podmínky nepatřila jen výška platu a rozsah sociálních výhod, ale byla toi míra nejistoty, neexistence nebo omezené možnosti kariérního postupu, vnitřní poměryv armádě jako takové a celkově nízká vnitřní kultura této organizace, včetně klesajícítechnologické úrovně armády a zhoršování pracovních podmínek. Určitě ne jako poslednípatří k těmto aspektům i určitá diskreditace vojenského povolání a služby v armádě jakotakové bezprostředně po roce 1989.Profesionalizací armády se resort obrany se svými požadavky na doplňování vhodnýmpersonálem ocitl od roku 2005 v soutěži na volném trhu a jeho personální a sociálnípolitika musela na tyto změny velmi pružně reagovat. Udržení schopnosti perspektivníhozaměstnavatele s motivujícími podmínkami pro službu se tak stalo obrovskou výzvou propersonální řízení, především v období intenzivního působení armády v náročných zahraničníchoperacích, zvyšování rozsahu výcviku, neuspokojivého demografického vývojea celkově snižující se zdravotní a fyzické způsobilosti mladé generace. Spoléhání se nato, že problémy se získáváním vhodného personálu vyřeší krátkodobá ekonomická recesea mírně nadstandardní platy s určitým spektrem sociálních výhod by se mohlo stát resortuobrany osudové. Personální a sociální politika by se však měla orientovat především naposkytnutí lukrativní a do jisté míry specifické a pečlivě řízené kariéry, posílení celospolečenskéhouznání vojáků a rozvoj vnitřní kultury v celém resortu obrany.6.1 Situace v porevolučním obdobíKariéra vojáka z povolání, ať již příslušníka generálského, důstojnického nebo praporčickéhosboru, byla postavena na jeho celoživotní povaze. Za normálních podmínek tedysloužil voják z povolání v armádě do doby dosažení důchodového věku. Odchod z armádybyl více či méně problematickou záležitostí, a to i v případě, kdy voják z povolání jižneměl zájem v této službě z jakýchkoli důvodů pokračovat. Proto se není možné divit,že nespokojení či demotivovaní vojáci z povolání využili první příležitosti k odchoduz armády, která se jím naskytla při odmítnutí podpisu nové přísahy na jaře roku 1990.70