Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

10 Obranný průmyslDočasná snaha řešit tento nepříznivý vývoj, který měl dopad zejména na slovenskézbrojní podniky, vytvořením tzv. vývozního fondu speciální techniky, byla z dlouhodobéhohlediska neúnosná. Tento fond byl založen na odkoupení neprodané produkce (prvníkomoditou se staly tanky) federativním státem a uhrazením z jeho rozpočtové rezervy.Kromě neefektivního přerozdělování zdrojů federálního rozpočtu v důsledku odkupovánítéto nadbytečné produkce došlo rovněž k jejímu hromadění ve správě československéarmády, která ji nepotřebovala. Tehdejší pokusy o nezbytné snížení tankové výrobyslovenská politická reprezentace až do roku 1989 odmítala z ekonomických důvodů. 204Úspěšné nebylo ani stranické jednání na nejvyšší úrovni se sovětskými představiteli v průběhunávštěvy M. Gorbačova v Praze v r. 1989, v jehož průběhu tehdejší československévedení požadovalo, aby SSSR odebral v letech 1991–1995 smluvně dohodnuté množstvízbraní různého druhu. 205 Na podzim téhož roku však došlo k pádu československéhokomunistického režimu, urychlil se rozpad celého sovětského bloku a tím de facto i jehozbrojního trhu. 20610.2 Zbrojní výroba po roce 1989 do rozdělenífederaceZásadní politické změny po listopadu 1989, přechod od státně řízené ekonomiky k tržnímuhospodářství a již zmíněný rozpad sovětského bloku a zánik zbrojního trhu Varšavskésmlouvy si objektivně vynutily výraznou redukci dosavadního hypertrofickéhočeskoslovenského zbrojního komplexu. To zcela změnilo podstatu připravované konverzezbrojního průmyslu v letech 1991–1993, zamýšlené původně k redukci a restrukturalizacijeho výrobních kapacit. Pro žádoucí konverzi zbrojní výroby na výrobu civilní existovalysice četné projekty, ale na jejich realizaci se nedostávalo peněz.Nový politický a společenský systém vedl k zásadní změně v názorech na zabezpečeníobranyschopnosti státu, která se pro nejvyšší státní činitele stala druhořadou otázkou.Nicméně problematika vojenské výroby a obchodování se zbraněmi a vojenským materiálemse na přelomu let 1989–1990 stala jednou z klíčových otázek. V diskuzích převážilypředevším otázky etiky a s ohledem na další vývoj i zřejmě ovlivnění ze strany státůchránících zájmy vlastního obranného průmyslu. Nebyly proto vzaty v úvahu hospodářskéa politické souvislosti existence těchto výrob, což do značné míry převážilo i v rozhodovánío dalším vývoji. V ČR se prosadila orientace na výrazné omezení vojenské produkcev poměrně krátkém časovém období. Původní představy o poklesu vojenské produkce napolovinu až třetinu byly vývojem překonány a tento pokles dosáhl v ČR v roce 1992, vesrovnání s rokem 1987, asi 80 %. V důsledku politických rozhodnutí a prohloubení celko-204Po sametové revoluci se těžkosti slovenského zbrojního průmyslu, spojené s omezováním jeho produkce a konverzí,také staly jedním z významných argumentů slovenských politiků zdůvodňujících nutnost vytvoření samostatnéSlovenské republiky.205Podle J. Fučíka se jednalo o 1 500 tanků, 5 000 bojových vozidel pěchoty, 1 250 letounů L-39 a L-410, 30 000 PTŘSa 30 souprav radiotechnického průzkumu Tamara. Viz FUČÍK, J. (op. cit. 202), s. 78.206Tamtéž, s. 78.141