Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

10 Obranný průmyslvého propadu zbrojní výroby ztratila produkce ČR vlastní trhy, které byly rychle obsazenyzahraniční konkurencí, což následně vedlo k posílení jejích pozic. 207Omezování zbrojní výroby postihlo především slovenské podniky, v nichž ztratilo pracovnímísta přes 35 000 osob. Vzhledem k tomuto hrozivému vzestupu nezaměstnanostizaujala federální vláda, po téměř dvouletém značném omezování zbrojní výroby sice realističtějšíhodnocení situace, které však přišlo příliš pozdě. Značné omezení výroby zbraníbez odpovídajícího financování konverze se stalo také jedním z nejpádnějších argumentůslovenských politiků při kritice radikální hospodářské reformy, prosazované federálnívládou, jež fakticky nebrala dostatečný ohled na situaci Slovenska. Společně s dalšíminesrovnalostmi se tak posilovaly protičeské a protislovenské emoce a tendence k rozděleníČeskoslovenska.10.3 Zbrojní výroba po roce 1993Již dříve zmíněným rozdělením federace na dva nezávislé státy se rozpadl jednotnýkomplex obranného průmyslu s kooperačními a subdodavatelskými vazbami mezi zbrojnímisubjekty z obou částí federace. ČR byla definitivně oddělena od výroby těžkýchpozemních zbraní a navíc se čeští výrobci ocitli bez podstatné části jednotné vývojovéa zkušební základny umístěné na Slovensku.K oslabení českého zbrojního průmyslu přispěla rovněž často neuvážená privatizacezbrojních podniků. Zvláště výrazně se to projevilo v elektronickém průmyslu, kdev důsledku privatizace jednoho státního podniku – TESLA vzniklo několik malých nezávislýcha soukromých společností. Negativním důsledkem tohoto kroku byla velmi omezenákonkurenceschopnost nově vzniklých malých společností s většími mezinárodnímivýrobci v dané oblasti. Došlo rovněž k překotnému prodeji řady vojenských opravárenskýchpodniků s jejich unikátními technologiemi nebo výrobními linkami, které měly proobranu státu strategický význam. Armáda a výrobní podniky také vypověděly na podzimroku 1993 smlouvy, které měly sloužit k uchování strategicky významných výrobníchkapacit v objemu téměř půl miliardy korun. 208 Nepříznivé dopady na zbrojní průmysl mělarovněž chaotická konverze zbrojních odvětví, prováděná souběžně s přechodem ekonomikyk tržnímu hospodářství a privatizací, dále dlouhodobé nejasnosti o výstavbě ozbrojenýchsil a trvající nestabilita ve změně jejich potřeb, které vedly ke ztrátě perspektivyvýrobců.Brzy po roce 1993 se projevila nutnost vytvořit zájmovou organizaci reprezentující roztříštěnýčeský obranný průmysl s hlavním úkolem jednotného prosazování zájmů svýchčlenů při jednání s resortem obrany, parlamentem, vládou, státní správou a zahraničímiorganizacemi a institucemi. První pokusy začaly v roce 1994, přičemž unifikační procesněkolika obranných asociací vyvrcholil v říjnu 1999 určením Asociace obranného prů-207ŠEFČÍK, Vl., Ekonomika a obrana státu, MO ČR – AVIS, Praha, 1999, s. 96.208TAX, P., náměstek ministra obrany, v rozhovoru pro Hospodářské noviny ze dne 4. 12. 1998, s. 2.142