Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

8 Mezinárodní vojenská spolupráceProgram je zaměřen především na výcvik a vojenská cvičení k plnění úkolů v mírovýcha humanitárních operacích. K účasti byly pozvány členské státy NACC a Organizacepro bezpečnost a spolupráci v Evropě – OBSE. Na rozdíl od NACC program PfP prostřednictvímbilaterálně formulovaných Individuálních partnerských programů (IndividualPartnership Programme – IPP) otevřel cestu k diferencovanému přístupu k jednotlivýmkandidátům na členství. Program záhy překročil rámec pouhého dialogu a těžiště jeho činnostise přesunulo do praktické sféry. Zapojením do zmíněného programu se ČR v letech1994–1998 zúčastnila 210 cvičení a na českém území se uskutečnilo 85 cvičení.Po začlenění ČR do NATO došlo ke kvalitativní změně v oblasti výcviku AČR sezahraničními partnery. Hlavní část aktivit a cvičení byla zaměřena na přípravu jednoteka štábů pro úkoly spojené s jejich začleněním do vojenských struktur NATO. Přednostnípozornost byla proto věnována jednotkám vybraným pro alianční rychle rozmístitelnéoperace. K bližšímu seznámení účastnických států s mechanismem obranného plánováníNATO byl v rámci PfP zřízen projekt Plánovací a hodnotící proces (Planning and ReviewProcess – PARP), spočívající v přijetí a následné realizaci cílů interoperability. ČR sezúčastnila dvou cyklů PARP a jako členský stát NATO následně předávala své zkušenostizískané z těchto aktivit partnerským kandidátským zemím, připravujícím se na začleněnído Aliance. 141Program společného kontaktního týmu (JCTP) 142Mezi hlavní specifické cíle aliančního asistenčního Programu společného kontaktníhotýmu (Joint Contact Team Programme – JCTP) patřily získání informací o demokratickémobranném plánování, systému vojenského práva a zlepšení civilně-vojenské spolupráce.Původně zamýšlené jednostrannější zaměření programu JCTP, realizovanémvojenskými styčnými týmy (Military Liaison Teams – MLTs) v nově vzniklých demokratickýchzemích, se po zahájení programu PfP v roce 1994 přizpůsobil jeho širší náplni.V rozmezí let 1995–1997 se tak pomoc ze strany MLTs přednostně orientovala na standardizaci,spojovací problematiku, cvičení, logistiku a výcvik. To představovalo podstatnýpřesun od demokratizačních cílů k cílům zaměřeným na posílení bojových kapacit postkomunistickýchzemí předurčených k začlenění do NATO. 143 V ČR měl americký vedoucíMLTs kancelář přímo na generálním štábu, což umožňovalo těsnou spolupráci a pružnouvýměnu informací s představiteli AČR o návrzích reformy. Pro ČR, podobně jako proPolsko a Maďarsko, skončila účast v programu JCTP jejich začleněním do NATO.Původně se s programem JTCP počítalo jako s krátkodobým cca na dvouleté období, narozdíl od dlouhodobých programů IMET a poskytování kurzů v již zmíněném Evropskémstředisku pro bezpečnostní studia G. C. Marshalla v německém Garmisch-Partenkirchenu.Nicméně vývoj situace vedl k prodloužení jeho platnosti v zemích usilujících o začleněnído Aliance. Jeho efektivnost ze strany poskytovatelů snižovala do určité míry skuteč-141SVĚRÁK, A. (op. cit. 127), s. 13, 14.142Tamtéž, s. 156–169, 179.143CAPARINI, M., 7. Security sector reform and NATO and EU enlargement, SIPRI Yearbook 2002: Armaments,Disarmament and International Security (Oxford university Press: Oxford, 2002), s. 242–247.113