Obranná politika Československé a České republiky (1989–2009)

2 Demokratizacetra obrany, kterým se stal jeho blízký přítel a disident Luboš Dobrovský, vykonávajícív té době funkci náměstka ministra zahraničí. 21 Dobrovský se v nové funkci mj. angažovalna diplomatických jednáních k již zmíněnému odsunu sovětských vojsk a k budoucímuzrušení Varšavské smlouvy. Od svého ustavení usiloval nový ministr obrany o naplňovánínové obranné politiky. V oblasti personální politiky preferoval odbornost, avšakjeho rozhodnutí ponechat některé zkušené předlistopadové vojenské představitele v jejichfunkcích se stalo předmětem kritiky. Jako první prosazoval přeformování Ministerstvaobrany na civilní orgán, např. zrušením funkce náčelníka Generálního štábu současně jakonáměstka ministra obrany a jeho jmenování vrchním velitelem armády. Podporoval takéširší zapojení civilních odborníků do řídících funkcí. 22Kromě parlamentního tlaku na urychlení personálních změn však byla armáda, i přesjmenování civilního ministra obrany a zmíněnou angažovanost prezidenta, na okraji zájmuvedení státu preferujícího reformu ekonomiky. Tento postoj se nezměnil ani v souvislostis narůstajícím napětím ve společnosti a v armádě v důsledku hrozícího rozdělení federace.Několik měsíců před tímto rozdělením byl také do funkce ministra obrany jmenovánz čistě pragmatických důvodů opět voják – slovenský generál Imrich Andrejčák, kterýkrátce před tímto jmenováním ukončil své působení v armádě a odešel do zálohy.Významným aspektem civilního řízení armády bylo vybudování odborné základnypro strategická rozhodování o obranné politice. Byl vytvořen samostatný úsek strategickéhořízení, vedený náměstkem ministra obrany. Byl zřízen Institut pro strategická studiaFMO, Vojenský ústav sociálních výzkumů a došlo k obnovení názvu časopisu „Vojenskérozhledy“. Tyto instituce zahájily práce na strategických dokumentech zahrnujícíchpředevším soustavu krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů resortu a armády.V následujících letech byla však činnost těchto institucí postupně utlumována, s výjimkouvydávání časopisu Vojenské rozhledy.Z pohledu testování míry přizpůsobení vztahu armády a společnosti západnímu modeludemokratické kontroly byly vytvořeny v období demokratizace obranné politiky státupotřebné legislativní podmínky pro vznik politicky neutrální armády. 23 Jedním z negativuplatňovaných principů demokratického řízení byl fakt, že funkce ministra obranybyla zastávána vojákem. 24 V tomto období totiž nedisponovala nově vznikající politickáelita osobnostmi s potřebnými teoretickými a ani praktickými zkušenostmi, které by bylyzárukou efektivního řízení resortu obrany a úspěšné realizace demokratizačního procesu21Odvolání gen. Vacka předcházela intenzivní několikatýdenní kritika jeho osoby a armády obecně ze stranysdělovacích prostředků a parlamentu. Důvodem bylo zveřejnění některých informací o zapojení armády do příprav navyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření vedoucích k případnému potlačení listopadových událostí v r. 1989silou. Szayna T.S., the Military in a Postcommunist Czechoslovakia, RAND, 1992, s. 26.22GREINER, F., RAŠEK, A., K organizační výstavbě resortu obrany a armády, Vojenské rozhledy č. 4/1999, MO ČR– AVIS, Praha, 1999, s. 101.23V současnosti platí následující podmínky pro povolání do služebního poměru – složení vojenské přísahy, vykonánízákladní nebo náhradní voj. služby, nečlenství v politických stranách, hnutích a odborových organizacích, trestníbezúhonnost a zdravotní způsobilost. Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ze dne 14. září 1999.24Armádní generál Ing. Miroslav VACEK 1989–1990.25