HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Zásadní úpravy byly v domě provedeny v letech 1954–1958, kdy byl postupně
odbourán dvorní trakt, zrušeny klenby v patře a přízemní komoře, upraveno
bylo též průčelí domu. V roce 1985 byla provedena fasádní lička.
• V současnosti jsou majitelkami domu Ing. Regina Fillerová a Libuše Kahleová,
v přízemí nefunguje žádná provozovna.
Dům čp. 23
Řadový šenkovní měšťanský dům v dnešní Radniční ulici. K nejstarším
majitelům tohoto domu patřil Tomáš Ocelka, který v roce 1577 prodává svůj
dům za 500 zl. Bartoši Sládkovi. Sládek složil závdavek 40 zl., dále měl splácet
ročně o sv. Jiřím 11 zl. Tomáš Ocelka odešel do Prostějova, v roce 1584 však
osobně předstoupil před městskou radu v Hranicích a oznámil, že všechnu svou
spravedlnost, kterou měl na domě Bartoše Sládka, tj. 394 zl., prodal za 181 zl.
v hotovosti svému bratru Rafaelu Holilovi z města Meziříčí nad řekou Bečvou
a nemá tudíž na domě již žádné pohledávky. Všechny splátkové peníze mají
být posílány Rafaelovi. Bartoš Sládek na domě hospodařil do roku 1601, kdy
zemřel, a jeho vdova Johanna prodala dům Václavu Roubalovi. V letech 1606–
–1610 všichni pozůstalí, kteří měli nárok na dědické podíly po Bartoši Sládkovi,
prodali svou spravedlnost Roubalovi. Václav Roubal roku 1613 předstoupil
před městský úřad se svým vlastním bratrem Martinem a oznámil, že učinili
frejmark na své grunty, to znamená, že si je vyměnili. A tak od roku 1613 je novým
majitelem Martin Roubal, Václav získal grunt v Horní ulici v ceně 650 zl.
Martin Roubal držel dům do roku 1622, kdy jej prodal za 550 zl. Janu Žiškovi
Opatovskému. Žiška držel dům jen krátce, v roce 1631 učinil frejmark s Bartošem
Braveným. Nový majitel držel dům do roku 1638, kdy zemřel, a městský
úřad v roce 1640 prodává dům na místě vdovy Kateřiny a sirotků se vším příslušenství,
tj. pasekou, rolí, loukou, stodolu aj. za 800 zl. Matěji Vaculovi, řezníkovi
z Kelče, za kterého se vdova Kateřina provdala. Dům je v té době velmi zpustlý
a potřebuje velké opravy, byl silně poznamenán válečnými událostmi a jistý čas
byl zcela pustý. Doba byla velmi zlá, chudoba novému majiteli neumožňovala
opravy domu, narůstaly dluhy do důchodů i k záduší, také kontribuce vázne.
Městský úřad, aby předešel úplné zkáze domu, přistoupil v roce 1663 k jeho
prodeji a prodává jej jako dům Kateřiny Bravené. Novým majitelem se stává
mlynář Matouš Gogelík, který dům koupil za 700 zl. bez závdavku a má jej pro
velké zpuštění splácet jen po 5 zl. ročně, aby jej mohl opravit.
Gogelíkovi se vedlo dobře, podařilo se mu skoupit všechny spravedlnosti
na domě, a tím měl dům zcela zaplacený. V roce 1696 dům převedl na svého
syna Kašpara, který na domě hospodařil třicet let. V roce 1731 je Kašpar již nebožtíkem
a dům je se souhlasem pozůstalé vdovy a bratra Martina připsán jeho
synu Pavlu Gogelíkovi za 400 zl. Matka si v domě zajišťuje doživotně bydlení.
Pavel Gogela (jak se také uvádí) držel však dům velmi krátce, v roce 1736 jej
prodává svému zeti Janu Dernickému, ale vymiňuje si zadní stavení, které slou-
103