HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

tech 17. století byl Jiří Kořínek v dietrichštejnských službách jako obroční písař
a polesný a v devadesátých letech byl obročním hranického panství.
Dům na náměstí převzal roku 1719 po smrti macechy Alžběty Kořínkové
syn z prvního otcova manželství, měšťan František Kořínek, a držel jej do roku
1726. Po velkém požáru městských domů západní, dlouhé strany náměstí roku
1724, kdy bylo ohněm zničeno také celé půdní a první patro tohoto domu, prodal
František Kořínek tento právovárečný dům s pasekou příslušející k domu
roku 1727 svému zeti, měšťanu Janu Kratochvilovi za 550 zl.
Jan Kratochvila byl za válečných let s Pruskem ustanoven roku 1740 za
městského rychtáře a v letech 1742 až 1744 potvrzen vrchností za prvního purkmistra
města. Svůj vyhořelý dům na náměstí opět opravil a barokně přestavěl.
Všechny místnosti a chodby v přízemí a prvním patře byly opatřeny klenbami,
zadní velké místnosti v obou podlažích s okny na dvůr zařízeny jako šenkovní
výčep piva. Když Kratochvila roku 1759 zemřel ve věku 69 let, byl nově postavený
dům prodán jeho švagrovi, měšťanu Karlu Jelcovi za 2850 zl. rýnských.
Rodina Jelců, spřízněná s rodinou vrchnostenského hejtmana hranického panství
Josefa Antonína Böhma z Bawerku, patřila už od konce 17. století k předním
hranickým měšťanským rodinám. Karel Jelec v roce 1789 postoupil Kratochvilovský
právovárečný dům svému synu Leonardu Jelcovi, a to tak, že mu
z hodnoty domu 2200 zl. rýnských připsal jen dědický podíl 300 zl. a z každé
várky piva, která přijde na dům, měl dávat otci 100 zl. Vyhradil si také výminek
v domě a jeden sklep na ovoce. Leonard Jelec prodal však dům již v roce 1796 za
2700 zl. soukenickému mistru Janu Helepanovi, po jehož smrti převzala dům
podle jeho testamentu z roku 1805 jeho vdova Alžběta Helepanová, která se
však znovu provdala. V roce 1813 postoupila dům v ceně 4000 zl. v bankocetlích
svému synovi, soukenickému mistru Josefu Helepanovi, jemuž měl připadnout
po její smrti. Jako výminek si vyhradila v horním poschodí dvě světnice
„na plac“ (tj. s okny na náměstí), alkovnu (přilehlý pokojík bez oken), horní
komůrku s kuchyňkou a k tomu patřící půdu a sklep, k němuž byl vchod ze dvora.
Také užitek z pivních várek měl zůstat jí a dceři Terezii, dokud syn Josef
nevyplatí jejich podíly.
Josef Helepan dům vnitřně upravil a zmodernizoval. Opatřil světnice
v prvním poschodí a zadní hostinskou místnost v přízemí rovným stropem a topením.
V roce 1817 požádal městský úřad o soudní odhad a ocenění hodnoty
opraveného domu. Komise složená ze zástupce města, zednického a tesařského
mistra prošla a prohlédla dům od sklepů po půdu a pořídila zápis o stavu domu,
který byl také opsán do gruntovní knihy města. Komise potvrdila, že celé stavení
je v dobrém stavu, až na zadní chodbu a horní světnici. Ohodnotila stavení
na 5200 zl., tesařské dílo v domě, které bylo ve špatném stavu, jen na 287 zl.,
stavební místo a pivní regál domu stanovil městský úřad na 2500 zl. Celková
hodnota domu byla stanovena na 8000 zl. vídeňské měny.
Popis vnitřní dispozice domu v roce 1817 je cenný pro porovnání stavebního
vývoje domu i pro srovnání s jeho dnešním stavem. V přízemí domu, za
vchodem do domu z domovního podloubí, byly po stranách dvě klenuté světni-
71