HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Dům čp. 7
Dvoupatrový řadový městský dům na západní straně náměstí byl původně
jednopatrový velkoměšťanský šenkovní dům s domovním podloubím. Na dvoupatrový
byl přestavěn ve druhé polovině 18. století po velkém požáru městských
domů západní strany náměstí roku 1723, který jej značně poškodil.
Fasáda přestavěného dvoupatrového domu byla tehdy rozčleněna vysokými
pilastry oddělujícími tři vnitřní pole s třemi okny v obou poschodích.
Průčelní zeď byla zakončena atikovou zdí, okna opatřena ozdobnými nadokenními
segmentovými římsami. Tato původní fasáda domu se v podstatě zachovala
až podnes. Průčelní zeď při styku se sousedními domy byla prolomena otvory
pro odvod dešťové vody ze střech do plechových jímačů a rýn upevněných na
zdi, svádějících vodu volně na náměstí, dnes svedených do země a napojených
na městskou kanalizaci. Staré domovní podloubí se vstupem do domu bylo koncem
šedesátých let 19. století zazděno, přestavěno a rozšířeno o zadní přízemní
prostory domu a upraveno na Petschnerovu kavárnu a vinárnu, později restauraci
s velkým výhledovým oknem na náměstí. Restaurační lokály slouží již přes
120 let tomuto účelu.
V polovině 16. století patřil dům Michnovi Valáškovi, po němž jej koupil
roku 1572 soukeník Jan Vrzal, který dům zcela zaplatil a držel do roku 1607.
Jeho vdova Dorota se svými syny Matějem a Pavlem prodali dům roku 1607
za 650 zlatých mladému kožešnickému mistru Jiříkovi Vavřincovému, synu
někdejšího dlouholetého purkmistra města Jana Vavřince. Po brzké jeho smrti
roku 1609 se jeho vdova Anna provdala za Lorence Kaynara a dům mu odvedla.
Ten jej však již v roce 1614 prodal spolu se zahradou za mostem v Drahotuchu
nad Bečvou a se vším příslušenství patřícím k domu za 700 zl. Václavu
Banovskému, pozdějšímu správci hranického panství a jeho nájemci za 30leté
války, v té době ženatému s dcerou mlynáře Hovůrky, Zuzanou. Banovský, dosazený
po přestupu na katolickou víru roku 1622 novou hranickou vrchností,
kardinálem Dietrichštejnem, za staršího purkmistra města Hranic, koupil téhož
roku velký měšťanský dům s pivovarem na rohu náměstí a Horního podloubí,
čp. 96, za 1320 zl. (Dům mu byl prodán na příkaz kardinála Dietrichštejna.)
Proto prodal téhož roku menší Vrzalovský dům za 700 zl. měšťanu Václavu Kolnovskému,
který jej držel do roku 1627.
Po dobytí města Hranic mandsfeldskou armádou a dánskými oddíly v roce
1626 a odpadu měšťanů od katolické víry a návratu luterských a bratrských
kněží do města byl také Kolnovský aktivním pomocníkem při zavádění starých
pořádků. Když však v létě 1627 Hranice oblehla císařská armáda a město hájila
jen slabá dánská posádka a měšťané, vedení bělotínským fojtem Janem Brustmanem,
zapojil se také Kolnovský do zoufalé obrany města, při níž zahynul
spolu s jinými měšťany i s velitelem, bělotínským fojtem. V manuále městské
purkrechtní knihy čteme o tom u jeho domu: „Léta 1627 za ležení ve městě lidu
mansfeldského vyšel Kolnovský z domu a dal se na zámek k fojtu bělotskému,
nechal dům, v němž soldáti byli, když nebylo hospodáře, ti ten dům pomalu
55