HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Kolnovský osobně splácí do roku 1623, v roce 1625
přišel dům k velké zkáze a Kolnovský dům zcela
opustil. Zkáza domu byla tak velká, že musel být
zcela zbořen, protože se ho nikdo neujímal, ale prodeji
Kolnovský bránil. V roce 1633 ve středu před
sv. Matějem městský úřad prodal tuto pustinu za
300 zl. Václavu Stehlíkovi, jakožto prvnímu nápadníkovi,
jeho žena Lída byla dcerou Matěje Husáka.
Stehlík dům znovu vystavěl a užíval ho do roku
1677, kdy zemřel. V květnu téhož roku vdova Lída
prodává dům za 550 zl. Václavu Machynskému,
který hned složil 60 zl. Z této částky bylo Lídě a jejímu
synovi Jakubovi vyplaceno každému 20 zl.,
Lída si však pro velkou sešlost věkem v domě vymínila
komůrku k dožití. V roce 1684 předstoupil
před městský úřad Václav Machynský s Annou
Stehlíkovou, vlastní svou matkou (pozůstalou vdovou
po Jakubu Stehlíkovi), a oznámil, že ten dům
zafrejmařil (vyměnil) v té ceně, za jakou jej držel,
a postupuje jej své matce, aby si ho doplácela. Anna
Stehlíková v roce 1688 oznámila, že dům za stejnou
cenu postupuje svému synovi Pavlovi Machynskému,
v domě si však zajistila k dožití komůrku v síni.
Pavel Machynský držel dům do roku 1700, kdy jej
prodal Antonínu Lichteneckerovi, který ho měl v roce 1707 zcela zaplacený.
Lichtenecker držel dům do roku 1723, kdy byl podle testamentu připsán v ceně
600 zl. Václavu Palovi, jeho zeti. Z této částky si měl odečíst díl své ženy, 68 zl.,
a zbylou částku rozdělit na pět stejných dílů a vyplatit všechny dědice, kteří
v roce 1734 potvrdili, že příslušné částky od Paly obdrželi. Václav Pala v roce
1748 již nežil a měšťanský šenkovní dům byl připsán jeho vdově Barboře.
V roce 1759 předstoupil před radní stůl Šebestián Řehula, ten čas rektor
hranický, se svými svědky Jiřím Ulrichem a Antonínem Palou, a prokázal, že
podle svatební smlouvy má ten dům po smrti své ženy Veroniky (dcery Václava
a Barbory Palových) získat darem, ale protože je nemocná, žádá, aby mu byl
dům připsán již za jejího života. Magistrát žádosti vyhověl a dům Šebestiánu
Řehulovi připsal. Veronika však nezemřela, naopak v roce 1777 ovdověla a proto
přistoupila po smrti svého muže sama před městskou radu a žádala o zpětné
připsání domu. Dům jí byl připsán a ona jej hned téhož dne převádí na svého
syna Jiřího v ceně 600 zl.
Jiří Řehula byl ženatý s Antonií, dcerou Jana Blažka, která v doprovodu
svého otce v roce 1805 předstoupila před městský úřad jako vdova po Jiříkovi
a žádala, aby jí byl dům v ceně 2000 zl. rýnských připsán. Nedržela jej však
dlouho, ještě téhož roku dům prodala za trhovou sumu 6000 zl. soukenickému
mistru Ignáci Šumberovi s dovětkem, že má právo brát vodu ze studny souseda
111