HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Kostel
Náboženské cítění v kraji prezentovali do jisté míry šlechtičtí držitelé panství
a města, kteří byli většinou evangelíci, i když někteří (jako např. Žampach
v roce 1603) konvertovali již ke katolicismu, ale i jednotě bratrské mnozí z nich
přáli a žili s bratry ve shodě. Zajímavá je skutečnost, že mnozí měšťané ve svých
poručenstvích, tj. testamentech, pamatují s odkazy často na kostel (luterský)
i na sbor (bratrský). Hranická obec bratrská měla velký význam, neboť veškeré
kulturní dění našlo u bratří úrodnou půdu. Za zmínku stojí některé výrazné
postavy té doby, jejichž význam daleko překročil hranice města i kraje – je to
např. Adam Šturm, hranický rodák († 1565), autor mnoha písní v proslulém
Šamotulském kancionálu, nebo vynikající žalmista bratr Jiří Strejc, správce
zdejšího sboru († 1599), překladatel žalmů Davidových, který se podílel na překladu
Kralické bible, též jeho syn Daniel Vetter patřil k význačným osobnostem,
byl autorem proslulého cestopisu Islandia, učitelem češtiny nejstaršího syna
zimního krále Fridricha Falckého atd.
Farní kostel byl celkem nevelký, postavený v gotické slohu, měl jednu věž,
zakončenou kopulí, vysokou neklenutou chrámovou loď, vchod do kostela byl
situován od hradeb. Kostel byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli, dva boční oltáře pak
Matce Boží a sv. Michalovi. U kostela, který tu stál již koncem 13. století, po
30leté válce však stavebně upraveném, byl též hřbitov. Koncem 18. století měla
chrámová loď dřevěné táflování (zbytky podobného táflování jsou podnes dochovány
v bratrském sboru u Veličky), uprostřed lodi byl umístěn silný dubový
sloup, na němž strop lodi spočíval. Po obou stranách lodi byly nad sebou dřevěné
pavlače, v zadní části kůr pro literátský řád (bratrstvo) a varhany. V roce
1671 byla ke kostelu přistavěna kaple sv. Trojice. Ve starobylém kostele byla celá
řada starých náhrobků šlechty ve městě usazené i držitelů panství, byly tu
např. náhrobky pánů ze Sovince, Kropáčů z Nevědomí, Posádovských, Žernovských,
Šmerhovských z Lidkovic, Láryšů z Načeslavic aj. Při pozdější demolici
kostela byly pak kolem roku 1770 prodány jako stavební materiál a užity při
stavbách domů do základů, dva byly zazděny do ohradní zdi hřbitova, jeden
z nich dán později do muzea. Do muzea byly též uloženy náhrobní desky měšťana
Matouše Daniela a Jana st. Žernovského na Skaličce a jeho manželky, které
byly nalezeny v roce 1922 při bourání Perutkovského domu na náměstí. Podle
záznamů Gallašových tu byly též tři náhrobní kameny rodu rytířů Svrčovských.
Gallaš popisuje náhrobek pana Michala, který byl umístěn na zdi za oltářem
sv. Michaela archanděla. V roce 1748 byla údajně „pod schody, jimiž se na věž
chodilo“ objevena krypta rodu Svrčovských, v níž bylo pět pohřbů (dvou mužů,
jedné ženy a dvou dětí). Obě mužské postavy měly prý oddělené hlavy – byly
sťaty. Byla to jistě nějaké šlechtická rodina z 15. či 16. století, zda skutečně Svrčovských,
nelze spolehlivě prokázat, jiných zpráv k těmto nálezům není.
Kostel byl řadu let ve velmi špatném stavu, v polovině 18. století byla vedena
čilá korespondence ohledně zchátralého kostela mezi vrchnostenským
správcem a knížetem Dietrichštejnem, aby povolil alespoň snést starý vadný
127