HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Schönovi se vším zařízením barvírny a mandlu. Filip Schön však dům velmi
zadlužil, takže je v listopadu 1804 prodáván ve veřejné dražbě. O dům měli zájem
tři dražebníci, a to v cenách 5001, 5505 a 5511 zl. Připsán byl pochopitelně
nejvyšší nabídce, kterou podal Anton Gayer. V tomto případě šlo však zřejmě
o kup spekulativní, protože hranický měšťan a obchodník suknem Anton Gayer
svůj dům prodává již v roce 1807 Josefu Placatkovi za 7600 zl., v přízemí si
k tomu ještě na jeden rok vymínil ponechat byt a obchod se suknem. Mydlářský
mistr Josef Placatka držel dům a v něm provozoval svou dílnu do roku 1832,
kdy jej se vším příslušenstvím i zařízením dílny prodal za 3600 zl. konvenční
měny mydlářskému mistru Franzi Genserovi, který byl v letech 1843–1849
starším představeným města Hranic a od roku 1850 prvním hranickým starostou
(měšťanostou). Genser po více než třicetiletém provozu dílny i domu na
základě kupní smlouvy z listopadu 1866 dům prodává za 4550 zl. vídeňské měny
manželům Franzi a Terezii Pauerovým, kteří jej v roce 1871 odevzdávají svému
synovi Franzi Pauerovi. Další kupní smlouva je uzavřena v roce 1880, na
jejím základě Pauer prodává dům za 5000 zl. klempíři Bernardu Blaschkemu.
Blaschke v roce 1884 již nežije a dům dědí jeho vdova Amálie Blaschková. Vdova
Amálie se znovu provdala za obchodníka Ondřeje Fuska mladšího a dům mu
na základě kupní smlouvy v roce 1886 prodala. Ondřej Fusek dům držel až do
roku 1937, následně pak až do konce války František a Eliška Tugendliebovi.
Později bylo přízemí domu spojeno se sousedním domem čp. 108 a sloužilo
jako prodejna textilu.
• V současnosti jsou majiteli domu Ing. Tan Nguyen The a Binh Dangová,
v přízemí se nachází prodejna s levným textilem.
236
Dům čp. 108
K nejstarším doloženým majitelům tohoto domu patřil Jermiáš Babák,
který r. 1572 již nežil, a dům po něm pozůstalý je se vším příslušenstvím prodán
za 500 zl. Janu Skřítkovi. Hotově zavdal 50 zl., zbytek měl splácet o sv. Janu po
12 zlatých. Dům splácel do roku 1596, kdy je již nebožtíkem a úřad na místě
vdovy a sirotků dům po něm pozůstalý prodává za 650 zl. Danielu Hoffmannovi,
zvanému též Danušek. Téhož roku Zuzana Skřítková oznámila, že svou spravedlnost
na domě v hodnotě 95 zl. Hoffmannovi prodala za 20 zl. hotových a více
pohledávek na domě již nemá. Vdova Skřítková byla v těžké situaci, měla čtyři
děti, z nichž dvě byly značně chorlavé, takže splátkové peníze jim náležející
přebírala sama. Později dcera Kateřina a syn Jindřich zemřeli a ona sama se
stala dědičkou jejich podílů, což u Jindřicha činilo 95 zl., ovšem z této částky
Jindřich na smrtelné posteli odkázal na nový hranický Kostelík 10 zl., do Olomouce
14 zl. V důsledku těchto odkazů jeho matka z jeho podílu dostala pouhých
7 zlatých († 1601). Po zemřelé dceři Kateřině († 1599) jí náleželo 92 zl.,
sumárně 163 zl., a ona celou tuto částku prodala za hotových 40 zlatých Zuzaně,
manželce Daniela Hoffmanna. V roce 1606 i poslední dědic Skřítkův, Jan, pro-