HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Vincenci s podmínku doživotního bydlení a zajišťuje si jednu malou světničku
v patře a jednu v přízemí. Otec Flassar má i další podmínku, kdyby syn chtěl
dům prodat, má otec mít předkupní právo. O dům byl zájem, v roce 1808 chtěl
justiciár Josef Berghammer na základě vyrovnávacího protokolu u vrchnostenského
úřadu dům vydražit. Téhož roku mladý Flassar dům i s břemenem prodal
za hotově složených 2000 zl. Ignáci Böhmovi. Ignác Böhm, zdejší zámožný soukenický
mistr a policejní komisař, tento malý měšťanský dům prodal již za
12.000 v bankocetlích (2400 zl.) inspektorovi tabákové režie Franzi Melanovi,
který se majitelem domů stává od 24. září 1811. V říjnu téhož roku požádal
Melan o soudní odhad domu, který provedli zednický mistr Tomáš Hendrich
a tesařský mistr Jakub Rozánek. Podle odhadu se v přízemí domu nachází jedna
větší a jedna menší světnice, jedna komora, vše je vystavěno z pálených cihel.
V prostorném dvoře se nachází stáje pro dvě krávy, varná komora, kůlna na
dřevo a dvorní zahrádka. V horním patře je též jedna větší a jedna menší světnice
a klenutá kuchyň. K domu patří kus pole, zděné části jsou odhadnuty na
1373 zl., dřevěné části na 225 zl., příslušenství na 397 zl., sumárně 1997 zl. Z tohoto
odhadu je zřejmé, že dům byl při prodeji značně nadhodnocen. V roce 1815
Melan již nežije a dům je připsán jeho vdově Rozině, která dům ve stejném roce
prodává sousedu zdejšímu Josefu Mohelnickému za 2950 zl., hotově zaplacených.
Mohelnický dům vlastnil do roku 1842, kdy jej na základě kupní smlouvy
získal za 1240 zl. Theodor Hlawatsch, od roku 1845 jeho vdova Rozina. Od roku
1848 se majitelkou domu čp. 68 a 69 stává Wilhelmina Pfniesová a další osud
obou domů je společný.
• Spojený objekt někdejších domů čp. 68 a 69 má dnes čp. 68, zatímco
čp. 69 bylo přiděleno domu v Rybniční ulici.
146
Dům čp. 71 – radnice
Nárožní jednopatrová budova s věží, jejíž stavební etapy nelze po radikální
přestavbě roku 1869, dále po úpravách na počátku čtyřicátých let 20. století
a po roce 1945 bezpečně rozlišit. Mínění literatury, že šlo původně o měšťanský
dům darovaný roku 1544 městu, vychází zřejmě z mylného výkladu nápisu na
portálu. Zdá se, že historické jádro radnice představuje část za věží po Radniční
ulici se síní obdélníkového půdorysu v přízemí, zaklenutou žebrovou hvězdicí
do středního polygonálního pilíře; klínová žebra s vyžlábkem sestavena z cihlových
tvárnic (za opravy ve 40tých letech 20. století ponechána v řežném stavu),
se protínají v drobných kruhových kamenných svornících a hladce zabíhají do
zdi. Na římse kamenného pilíře je vyryt letopočet 1528. K tomuto jádru přibylo
nejprve dvoupatrové stavení s arkýřovými vížkami na nárožích, obrácených
dvouosým průčelím do náměstí. Jeho vznik datuje portál, který byl původně
v patře a nyní je druhotně zasazen v podloubí. Obdélníkový otvor má kamenné
ostění, zdobené ve vpadlé výplni reliéfním ornamentem, přerušovaným drobnými
obdélníkovými zrcadly s letopočtem 1544 a iniciálami M. B. (sign. kame-