HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

1925–1926 na prostorném dvoře hotelu až k zadní hranici objektu rozlehlou budovu
kina Universum s předsálím, prostorným hledištěm a balkonem, orchestřištěm
a divadelním jevištěm, na němž byly provozovány divadelní představení.
Vyklizený sál sloužil též k pořádání plesů. Vchod do kina i hostince byl
v prvních letech společný z širokého průjezdu budovy. Po zrušení hostinského
provozu sloužily jeho prostory pak pro spolkové účely, schůze apod. do zastavení
činnosti spolku v roce 1940. Kino bylo však provozováno dále až do roku
1954, kdy došlo k přestavbě promítací kabiny. V roce 1958 byla provedena rozsáhlá
rekonstrukce kina, upraveno bylo hlediště, které bylo vybaveno stupňovými
sedadly, a kino bylo upraveno pro širokoúhlou projekci. První širokoúhlý
film byl promítán 20. října 1959. Objekt starého hotelu byl upraven pro školní
stravování dětí.
Od započetí stavby rychlostní komunikace přes Hranice v roce 1982 byla
svedena veškerá doprava od Drahotuš na Bělotín – Opavu a Ostravu a naopak
i doprava na Potštát a Valašské Meziříčí nepřehlednou křižovatkou kolem budovy
starého hotelu na Šromotovo náměstí, budova překážející dopravě byla
proto určena k demolici. Tím zmizel další kus starých Hranic.
280
Budova bratrského sboru u Veličky
Na jaře roku 1981 byla dokončena oprava bratrského sboru u Veličky, jehož
zvětralá omítka byla nahrazena novou. Po otlučení staré omítky bylo potvrzeno,
že ze staré budovy někdejšího bratrského sboru ze 16. století se dochovala
jen malá část kamenného zdiva nad základy, zbytek cihlového zdiva až po štít
pochází z přestavby někdejšího sboru v letech 1668–1669 na kostelík sv. Šebestiána,
narušené pozdějšími stavebními úpravami při přeměně kostelíka v solnici
roku 1787 a v roce 1837 při zazdění bývalého vchodu a přístavbě obytného
domku.
Budova bratrského sboru, renovovaná do dnešní podoby roku 1923 z bývalé
„solárny“, byla postavena na tomto místě s desítkami dalších domků v okolí
sboru počátkem 16. století za Viléma z Pernštejna, který povolil už od osmdesátých
let 15. století, aby se tu při městě Hranicích na pravém břehu potoka
Veličky, na půdě patřící k městu Drahotuším, usadili členové jednoty bratrské,
vypuzení z Čech, i valdenští z Braniborska. Byli to vesměs pilní, pracovití a dovední
řemeslníci a skromní poddaní, kteří byli hospodářským přínosem pro
město a vrchnostenské příjmy. Pernštejn přidělil usedlíkům pozemky a připojil
celé toto nové předměstí, Novosady, k městu Hranicím, roční činže z pozemků
odváděli však do Drahotuš. Nové předměstí Novosady mělo podle vrchnostenského
urbáře z roku 1530 již 37 domů s pozemky, v druhé polovině 16. století
počet usedlých ještě vzrostl novým přílivem bratří, vypuzených ze Šternberka,
Turnova, Lanškrouna aj. Hranické vrchnosti byly bratřím velmi nakloněny.
Roku 1584 Jan mladší z Žerotína koupil a daroval bratřím domek poblíž sboru
pro zřízení bratrského špitálu pro nemocné a práce neschopné staré členy jed-