HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

a dvory Horní ulice počátkem července 1643 při dobývání švédskými armádami,
jež pak nakrátko ponechaly ve městě slabou posádku. Koncem roku však
Švédi město opět opustili pro změněnou válečnou situaci v Německu. Na jaře
1645 přitáhly však švédské armády opět ze Slezska na Moravu a 10. října 1645
oblehl švédský generál Koenigsmark s armádou 25.000 mužů město Hranice.
Po silné dělostřelecké palbě dobyl Koenigsmark město útokem, švédská vojska
měla však značné ztráty. Při útoku z Motošína na Dolní bránu městskou bylo
zabito podle zápisu soudobého drahotušského městského písaře na 300 švédských
koní. Padlí švédští vojáci byli podle tradice pochováni v polích na rozcestí
u Kostelíčka v místech, kde podnes stojí boží muka. Švédové plundrovali pak
po dva týdny celé město a při odchodu dal Koenigsmark vyhodit do povětří obě
městské brány Horní (Bělotínskou) i Dolní (Drahotušskou), a zbořit na několika
místech městské hradby, aby město nebylo schopno obrany. Na paměť těchto
událostí bylo později zazděno do zdiva prvního poschodí městské radnice
mezi okny několik kamenných dělových koulí, z nichž tam podnes zůstala jediná.
Ostatní byly počátkem 20. století při opravách zdiva radnice vyňaty a uloženy
do městského muzea.
Po skončení třicetileté války a odchodu švédských posádek z Moravy roku
1650 byly v druhé polovině 17. století městské domy i domky na předměstích
postupně opět obnoveny a postaveny. Vrchnost poskytla nově příchozím usedlíkům
vylidněného města, kteří se chtěli usadit a postavit domky na předměstí,
dřevo a stavební materiál na stavbu a osvobodila je na tři roky od placení daní
a dávek. Koncem 17. a počátkem 18. století byly tak opět postaveny nové domky
na Motošíně, po obou stranách cesty z Drahotuš do Hranic a při cestě k mostu
přes Bečvu. Tyto domky, stavěné z hliněných cihel a dřeva s kamennými podezdívkami,
byly později několikráte obnovovány a přestavovány.
Po zboření těsné Dolní brány městské roku 1784, která ztratila dávno svůj
obranný význam a překážela průjezdu nákladních vozů a dopravě po nově vystavěné
císařské silnici přes Hranice od Drahotuš na Bělotín a dále do Haliče,
byly v devadesátých letech 18. století postaveny pod bývalou Dolní bránou domy
čp. 398 (v první polovině 20. století knihařství a papírnictví Leopolda Dobnera,
dům náležel však Družstvu knihtiskárny), čp. 397 (stolařství a sklad nábytku
J. Skřivánka), čp. 396 (knihařství E. Blaschka) ležící již na rohu ulice Potoční
a protější čp. 428 – směrem k mostu přes Bečvu (původně obytný dům barvíře
K. Kobra s barvírnou při strouze Ludiny, roku 1870 přestavěnou na přádelnu
lnu a továrnu na provazy firmy Noeggarth a Wolf, pak továrna hedvábných látek
Alfreda Rosenthala, za první republiky kosmetická laboratoř Mirion). Tyto
domy uzavíraly nově založené „dolní náměstí Motošínské“ ze strany města, na
levé straně byla postavena řada domů, čp. 220–224, na protější straně k městu
domy čp. 216–219. Na pravé straně uzavíraly toto náměstí domy levé strany
dnešní ulice 28. října. Definitivní podobu náměstí, jak ji pamatují starší obyvatelé
města, nabyl Motošín koncem 19. století, kdy na místě domů čp. 216, 217
a 218 byla roku 1899 postavena městem novostavba budovy německé obecné
a měšťanské školy (dnes budova bývalé Zvláštní školy). Před budovou byl zří-
294