HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

a jeho sirotkům a Petru Fučíkovi. Do roku 1594 má Mikuláš Pekař dům zcela
zaplacený, ale v roce 1615 již nežije, protože v úterý po sv. Pavlu na víru obrácení
dům prodává Kateřina Pekařka svému zeti Martinu Blaháčkovi za 300 zl.
Tyto peníze náleží Kateřině a jejim dětem na pět dílů, Martin si má srazit svůj
pátý díl. Ostatní tři dcery jsou provdány a žijí v Prostějově. Blaháček dům však
téhož roku za stejnou cenu prodal Janu Kostelníkovi. Kateřina Pekařka si však
na tomto domě vymínila byt do konce svého života. K výměně majitelů dochází
již v roce 1619, kdy před městský úřad předstupuje Jan Plevů (Kostelník) a oznamuje,
že tento dům přenechává Jiříku Foltýnovému za stejnou sumu, jak ho
koupil, a mění ho za dům, který koupil od Jakuba Jičínského. Ovšem ani Foltýn
neměl v úmyslu si dům ponechat, protože již v následujícím roce jej za 300 zl.
prodává Janu Žiškovi Opatovskému. Jan Žiška v roce 1623 odvedl domek Šalamounovi
Židovi, ale nebyl mu zapsán do rejstříku, „neb v ten čas nebylo Židům
dovoleno od ouřadu zápisy do knih městských zapisovati“. Žiška odvedl grunt
Židovi bez vědomí úřadu. Šalamoun Žid však téhož roku z gruntu ušel a grunt
zpustl a v nic obrácen jest. Válečná nepokojná doba se na tomto domě hodně
podepsala, protože od roku 1623 zůstal pustý a časem zcela zanikl. Městský
úřad měl zájem na obnově domu, proto v roce 1636 prodává tento grunt zbořený
a místo pusté Jiříku Doubravovi, krejčímu, za 120 zl. bez závdavku, aby dům
znovu vystavěl a pak ročně splácel po 3 zlatých. Doubravovi se však nepodařilo
dům vystavět, zemřel v roce 1643 a jeho grunt byl ještě v roce 1644 uváděn jako
pustý. Až v roce 1652 městský úřad prodal grunt již vystavěný po Jiříku Doubravovi
jeho synu Martinovi za 150 zl. bez závdavku, protože Martin Doubrava
v čase vojenském na tom gruntě „mnoho vystál a mnoho ouzkosti přetrpěl“.
Osud domu byl i nadále neveselý. Úřad v roce 1666 prodal grunt Martina
Doubravy Václavu Jelínkovi za 200 zl., jako závdavek složil 14 zl. a o sv. Václavu
měl ročně splácet po 3 zlatých až do splacení. Ale i tak malé částky byly nad
možnosti nového majitele, který své platební povinnosti nemohl plnit ani vůči
městu, ani vůči starým nápadníkům a proto od držby tohoto domečku upustil.
Úřad v roce 1685 přistoupil k novému prodeji a za 200 zl. bez závdavku ho kupuje
jako velmi zpustlý Jakub Žumberský. Ročně měl splácet po třech zlatých,
což činil až do roku 1694, kdy dům koupil lazebník Šebestián Kulíšek za 200 zl.,
jako závdavek položil 32 zl., které Žumberský vzal, zbytek měl být splácen po
třech zlatých ročně. Ani Kulíšek si toho domu moc neužil, v roce 1704 jej za
stejnou cenu prodává Matěji Jelcovi, který zavdal 37 zl. za vše, co tu už dříve
bylo zaplaceno. Po čtyřleté držbě domeček prodává i Jelec a novým majitelem
se stává Franz Kuča. Jako závdavek položil 15 zl. a levně skoupil všechny nápadnické
peníze, takže ho měl zcela zaplacený. V roce 1721 již nežil a podle poručenství
byl dům se souhlasem vdovy připsán jejich synovi Franzovi, který měl
vyplatit své svourozence. Franz Kuča dům zvelebil, v roce 1724 žádal magistrát,
aby mohl na tento grunt, který je více domu nežli chalupě podobný, převést
městská práva z šenkovního domu, který koupil od svého zemřelého tchána
Samuela Křenka. Magistrát mu vyhovuje, protože vidí dostatek důvodů k tomu,
aby grunt tento ne gruntem, ale domem byl, se všemi městskými právy. Kuča
120