HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

1741, zemřel ve věku 87 let. Podle jeho testamentu byl jeho dům připsán jeho
synovi Janu Kozelskému, hrnčířskému mistru. J. H. A. Gallaš si Kozelského velice
vážil jako starého pamětníka, od něhož získal cenné zprávy historické
o městě Hranicích, zejména z kancionálu jeho děda Matouše Kozelského, který
si v něm zapisoval významné události od počátku 18. století. Jan Kozelský zemřel
ve svém domě v roce 1812 ve věku 82 let. Po smrti jeho vdovy Terezie
Kozelské byl dům prodán ve veřejné licitaci na nejvyšší podání, 8967 zl. vídeňské
měny, obchodníkovi Jiřímu Bergerovi, který zřídil v přízemí domu obchod
smíšeným zbožím, přístupný z domovního podloubí. Byl to v té době již třetí
obchod smíšeným zbožím ve městě. Berger měl svůj obchod v domě až do roku
1830, v roce 1822 však dům prodal za 4000 zl. konvenční měny měšťanu Josefu
Václavíkovi. Podle kupní smlouvy si Berger vymínil bydlení v domě ještě po
dobu 12 let za roční nájemné 120 zlatých. Kromě prodejního kvelbu s malým
pokojíkem v přízemí, skladovou komorou v dolní předsíni, komorou v mezipatře
a dvou domovních sklepů měl užívat dvě světnice i s alkovnou nad podloubím,
pak kuchyni se spížkou. Vymínil si také právo zpětného kupu domu za tutéž
cenu do 12 let. K tomu však nedošlo a Václavík pronajal roku 1830 celý dům
za roční nájemné 160 zlatých obchodníkovi smíšeným zbožím Vilému Stenzlovi
na dobu 10 let. Patrně to byl příbuzný vrchnostenského správce hranického
panství Bernarda Stenzela.
V roce 1841 patřil dům, oceněný na 4000 zl., dětem zemřelého mlynáře
Antona Kurfürsta a vdově Josefě. Podle kupní smlouvy z roku 1859 dům koupili
manželé Josef a Marie Večeřovi. Po Večeřově smrti bylo roku 1876 majetnické
právo domu, oceněného na 6194 zl. rakouské měny, zapsáno dětem, Josefovi,
Augustinovi, Vilémovi, Beátě, Hedvice, Klementině a Marii Večeřovým a vdově
Marii zajištěno doživotní užívací právo. Tři z dětí, Beáta, Vilém a Klementina,
držely dům ještě v roce 1905. Přízemní obchodní prostory byly pronajaty.
Před 1. světovou válkou koupil dům drogista Josef Pařík s manželkou Pavlou,
kteří jej nechali přestavět a zvýšit o jedno patro a v zazděném domovním
podloubí zřídili drogerii „U Anděla strážného“. Po smrti Paříkově, počátkem
20. let převzala dům, zčásti postižený velkým požárem domu čp. 89 v r. 1921,
včetně drogerie vdova Pavla Paříková, která se provdala za drogistu Josefa Liperta,
který se stal spolumajitelem domu. Paříkova drogerie „U Anděla strážného“
byla druhou drogerií ve městě, vedle drogerie Theodora Jurečky na západní
straně náměstí v čp. 18, nazvané „U Černého psa“, zřízené již v r. 1887. Lipertova
drogerie prodávala až do 50. let 20. století též barvy, laky, fotopotřeby aj.
Po generální opravě domů čp. 91 a 90 v roce 1966 byla prodejna drogerie
rozšířena také do prolomeného sousedního Maudrova domu čp. 90 a rozlehlá
prodejna drogerie nově upravena. Dům čp. 91 má však vlastní vstup do horních
obytných pater, která tvoří samostatný objekt. V letech 1985–1986 byla dokončena
také památková renovace fasády dvoupatrového domu, členěné horizontálními
římsami jednotlivých pater a ukončené střešním barokizujícím domovním
štítem, v jehož nice je soška sv. Václava s korouhví. Starý název „Drogerie“
ze zdi domovního štítu byl odstraněn.
194