HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

1684 jej odvedl svému zeti Janu Heřmanskému.
V tomto případě šlo o držbu dlouhodobou,
Heřmanský zemřel až v roce 1732 a jeho vdova
s ostatními dědici dům prodali nejmladšímu
synovi, Janu Heřmanskému, jako zcela zaplacený
v ceně 500 zl. říšských, každému pozůstalému
mělo z domovních peněz vyjít 60 zlatých.
Vdova si v domě zajistila doživotní bydlení.
Mladý Heřmanský držel dům do roku 1761, kdy
jej odstoupil svému synovi Josefu Heřmanskému
v ceně 300 zl. Roku 1768 před městským
úřadem prokázal Daniel Pulka, že si tento dům,
ležící mezi domem Davida Vraclavského a domem
Franze Ditricha, koupil od Josefa Heřmanského,
měštěnína zdejšího, za 920 zl. rýnských.
Pulka hned vyplatil 220 zl., zbytek, tedy
700 zl., se zavázal zaplatit v hotovosti po následujících
třech pivních várkách. Heřmanský si
s manželkou v domě vyhradili doživotní bydlení.
Po deseti letech držby Pulka dům prodává
v ceně 935 zl. a novým majitelem se od roku
1779 stává Jiří Bučovský, který hotově položil 315 zl. a dále měl ročně splácet po
105 zl. až do úplného zaplacení. Bučovský dům zhodnotil a v roce 1786 jej prodává
za 1790 zl. Josefu Masníkovi, který hotově složil 400 zl. a převzal všechny
dluhy na domě. V roce 1792 předstupuje Masník před městský úřad a žádá, aby
dům byl zapsán Josefu Schmachovi, kterému jej prodal za 1900 zl.rýnských,
hotově složil 1000 zl. a v roce 1804 dům zcela doplatil. Schmach držel dům téměř
dvacet let a i za jeho držby prodělal řadu stavebních úprav. V roce 1811 již
nežije a dům je prodáván ve veřejné dražbě jako dům pozůstalý po Josefu
Schmachovi, soudně je odhadnut na 3478 zl. vídeňské měny. Podle licitačního
protokolu jej koupil Jan Blaschke jako nevyšší podavatel za 5262 zl. Hned po
licitaci složil 1262 zl., pozůstalé vdově Agnes Schmachové dal 1960 zl. a sirotkům,
Františce a Agnes, po 500 zl. Vdova si do smrti vymínila v domě byt
a přední horní velkou světnici, kvelb pod schody, kuchyň při pokoji, na dvoře
před kůlnou místo na 4 klaftry dřeva, ve sklepě vlastní uzamykatelný prostor,
a to přední sklep, nahoře komoru, a to tu větší, možnost společně s hospodářem
sušit prádlo na půdě a na dvoře jeden chlév. Podle odstupní smlouvy z roku
1819 dům převzal v ceně 5000 zl. vídeňské měny od otce Franz Blaschke, který
byl ženatý s Otýlií, rozenou Lencovou. Tito manželé pak společně dům v roce
1830 prodávají za 2800 zl. konvenční měny soukenickému mistru Andreasi
Homolovi. Zde šlo však o držbu velmi krátkodobou, v roce 1832 dům kupuje za
2900 zl. barvířský mistr Josef Hruschka a znovu, již r. 1837, za 3500 zl. lékárník
Ignác Vogel. Vogel dům zcela přestavěl, aby v něm mohl zřídit lékárnu. Přestavbou
kuchyně vedle klenuté místnosti lékárny získal klenuté laboratorium,
245