HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

tářem. Starý měšťanský gotický dům v 80. letech renesančně přestavěl v pohodlnější
a větší dům na základech starého gotického domu tak, jak se v podstatě
dochoval podnes. Dům držel až do své smrti roku 1610. Téhož roku prodal
městský úřad dům po něm pozůstalý i s pozemky na předměstí na místě přípovědníků
a nezletilých sirotků Jana, Václava a Martina jeho druhé ženě, vdově
Evě Kozelské za 1500 zl. Ta složila hned závdavek 250 zl.a ročně měla splácet
po 30 zl. Zavázala se chovat tři sirotky, syny Kozelského, do zletilosti, nejstarší
dcera Kateřina z prvního manželství Kozelského byla již provdána za luterského
faráře v Drahotuších, kněze Vincence Čelku, který ze závdavku vzal hned pátý
díl. K domu na náměstí patřil na předměstí grunt se dvorem Pražákovským,
zaplacený, zahrada a stodola v Drahotuchu, ležící za mostem s barevní a rámy
na napínání suken, druhá zahrada u valchy, jeden hon role ležící na Farářství,
zvaný Helmova role, louka u Velké a jiné příslušenství. Eva Kozelská odevzdala
dům svému novému manželovi, soukeníku Mikuláši Pichoňovi, který splácel
dům ještě roku 1617, kdy byl mladším purkmistrem města. Jako horlivý luterán
byl roku 1622 zvolen za prvního purkmistra, ale po darování města a panství
olomouckému biskupovi, kardinálu Františkovi Dietrichštejnovi, který byl císařem
ustanoven za gubernátora Moravy, byl Pichoň z úřadu sesazen a nahrazen
Václavem Banovským. Pichoň byl vyšetřován za vzdání města nepřátelskému
vojsku a zemřel roku 1624. V té době byl znovu ženatý se Zuzanou, kterou si
jako vdovu Pichoňovu vzal roku 1625 za ženu panský kuchař na hranickém
zámku Lukáš Krems, rovněž tvrdý luterán. Krems, původem z Nového Města,
byl už roku 1612 ve službách hranické vrchnosti, Václava Mola z Modřelic, a toho
roku se v Hranicích též oženil se Sabinou, vdovou po kamenickém mistru
Janu Minikátorovi, který pracoval na zámku na přestavbě nádvoří a arkádových
chodeb za bývalé vrchnosti, Zdeňka Žampacha z Potenštejna, a roku 1602 si
vzal Sabinu, služebnici pana Žampacha za ženu.
Krems po sňatku se Zuzanou, vdovou po Mikuláši Pichoňovi, přistoupil
na ten dům a zaplatil roku 1626 roční gruntovní peníze za rok 1625, z původní
částky 1500 zl. zůstalo k placení ještě 1020 zl. Při sňatku se Sabinou, vdovou
po Janu Minikátorovi, roku 1612 se Krems zavázal vychovat dva sirotky, syna
Bernarta dát na literní umění a do škol, dceru vychovat do zletilosti. Při sňatku
se Zuzanou Pichoňovou potvrdil svůj slib školního vzdělání Bernarta Minikátora
a bude-li se k němu synovsky chovat, měl mu vyplatit 50 zl. a dědictví po jeho
strýci Egidovi ve městě Wedu v Horní Falci v Německu.
Jako jiní měšťané přestoupil Krems na nátlak nové vrchnosti, kardinála
Dietrichšteina a olomouckých jezuitů z hospodářských důvodů na katolickou
víru, když se však na podzim r. 1626 objevila před městem evangelická vojska
dánská s Mansfeldem a jeden oddíl domácích emigrantů a vyzvala město, aby se
vzdalo, otevřeli jim hraničtí měšťané městské brány, holdovali dánskému králi,
přidali se k nepřátelům císaře a přestoupili opět na luterskou nebo bratrskou
víru. Město složilo Mansfeldovi vysokou peněžní částku na jeho podporu. Mansfeld
ve městě zanechal jen malou posádku dánských vojsk na hranickém zámku.
Velení nad obranou města a dánského oddílu převzal po dohodě s velitelem dán­
74