HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Šidly z čp. 28 prolomenými dveřmi v ohradní zdi, musí se však na opravě této
zdi podílet. Ignác Šumbera v roce 1810 již nežije a dům je podle testamentu
připsán jeho vdově Veronice do zletilosti jednoho z jejich dětí. Dětí měli pět
– 17letého Franze, 12letého Ignáce (který byl v letech 1849–1857 hranickým
farářem), 7letého Antona, 3měsíčního Jana a 9letou dceru Josefu. Vdova ve
smyslu testamentu v roce 1828 převedla dům v ceně 1600 zl. ve stříbrné minci
na syna Antona, který byl též soukenickým mistrem. Dům zůstává v držení tohoto
rodu po několik generací.
Ve třicátých letech 20. století se majitelem domu stává Ludvík Gadas,
jehož monogram LG je zasazen do ozdobné mřížky vstupních dveří. I po roce
1945 zůstal dům v soukromém vlastnictví. V přízemních obchodních prostorách
byl umístěn sklad pro prodejnu Sklo–porcelán, patro bylo obytné.
• V současnosti je majitelem domu Ronoservis, spol. s r.o., v přízemí je
umístěna prodejna hudebních nástrojů Forte.
112
Dům čp. 28
Řadový patrový měšťanský dům s otevřenou půlkruhovou arkádou loubí
v přízemí. V patře jsou klasicistní klenby na straně do ulice, dvorní část je
plochostropá. Nejstarším doloženým majitelem domu byl Mikuláš Kozí Oko,
který svůj dům v roce 1572 prodal Janu Vavřincovi za 350 zl., ten jako závdavek
položil 30 zl. a dále měl ročně splácet po 8 zl. Vavřinec však levně skoupil
všechny spravedlnosti na domě a v roce 1586 jej měl zcela zaplacený, včetně
dvou zahrádek a kusu role. V roce 1610 však již nežil, jeho vdova Kateřina se
znovu provdala za Pavla Ostrovského a dům mu se vším příslušenstvím prodala
za 600 zl. V roce 1619 byla však Kateřina znovu vdovou a platila v tomto roce na
místě svého manžela Pavla Ostrovského. Dům zůstal bez hospodáře, až v roce
1623 vstoupil na tento dům Martin Žabský, který uhradil dlužné částky za předchozí
dva roky. Nebyla to však šťastná éra pro dům ani město, válečné útrapy
doléhaly ze všech stran a Martin Žabský své povinnosti neplnil, vůči vrchnosti
se různě protivil, „byl neposlušný a nepoddaný, vyvolával neslušné a nenáležité
vejstupy“ a nakonec přes všechny výstrahy zcela odešel z města. Dům zůstal
do roku 1629 opuštěný a chátral, byl proto se vším příslušenstvím zabaven
jako opuštěný a připadl vrchnosti, která jej za věrné služby a oddanost se vším
příslušenstvím darovala úředníku panství hranického a drahotušského Václavu
Banovskému jako volný a svobodný, aby jej on i se svými erby bez překážek
mohl užívat a nakládat s ním jako s vlastním.
Banovský dům užíval do r. 1644, kdy zemřel, a dům byl opět pustý až
do roku 1653, kdy úřad prodal dům po nebohém Václavu Banovském jako
zpuštěný na místě nápadníků, tj. pozůstalých Banovského, za 600 zl. Jiříkovi
Dobřickému, zdejšímu varhaníkovi. Jako závdavek složil 50 zl. a ročně měl
splácet o sv. Václavu po 6 zl. Dobřický dům však již v roce 1656 vyměnil za dům
Václava Pinkavy, který pak na domě seděl až do roku 1694. Pinkavova vdova