HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

hém Pelczovi prodává se vším příslušenstvím
a se zahradou v Bělidlech
za 1250 zl., zavdal jen 80 zl.
pro velké zpuštění domu a pro výchovu
sirotků pozůstalých po Pelczovi.
V roce 1653 Štraffa již nežije
a dům po něm pozůstalý je prodán
za stejnou cenu Janu Syryčanskému,
toho času úředníku na panství
dřevohostickém. Ani ten však dům
dlouho nevlastnil, v roce 1660 již
nežije a dům přebírá s celou jeho
spravedlností jeho bratr Václav Syryčanský
a spravuje jej do r. 1679,
kdy vdova Dorota pouští tento
dům po nebohém Václavovi jejich
synu Janovi, který dům zcela zaplatil.
Jan Syryčanský zemřel v roce
1724 a jeho vdova Terezie prodává
dům i se zahradou v Bělidlech
Václavu Fuskovi za 600 zl. Fusek
dům vlastnil pouhé čtyři roky, v roce 1729 získává dům podle testamentu jeho
vdova Marjána s podmínkou, že se znovu neprovdá, poruší-li tuto podmínku,
nemá dostat nic. Marjana se však provdala již 28. ledna t.r. za Johanna Hallu
a bránila se, že dům jí byl připsán již ve svatební smlouvě a dožaduje se, aby
dům byl převeden na jejího nového manžela. Dům pak Halla vlastnil až do roku
1792, kdy zemřel, a dům je prodáván v licitaci. V únoru toho roku žádal Josef
Perutka, aby mu dům Hallovský, který koupil od erbů Hallových za 3436 zl.
jako nejvyšší nabídka, byl připsán. Perutka byl velmi zámožný člověk, byl majitelem
hostince na panství kelečském, tzv. „Dobrauer Wirthauses“, a současně
řezníkem v Kelči. V roce 1818 prodal velkoměšťan Josef Perutka svůj dům velkoměšťanovi
Josefu Václavíkovi za 10.900 zl. Josef Václavík, soukenický mistr,
založil v Hranicích bohatství, moc a vážnost rodiny Václavíků. Byl velmi úspěšným
obchodníkem se sukny, zakladatelem a majitelem rozlehlého gruntu, zvaného
„Fabrika“. Gallaš vzpomíná ve svém „Upamatování“ v roce 1819 ještě otce
Josefova, starého Gabriela Václavíka, soukenického mistra, kterého dobře znal,
a tří jeho synů, soukenických mistrů Josefa a Jana; vzpomíná i Ignáce, který se
věnoval vojenskému povolání a žil později jako vojenský hejtman v Hranicích
ve výslužbě. Za napoleonských válek i po jejich skončení bylo hranické soukenictví
ve velkém rozmachu, šlo hlavně o velké dodávky sukna bojujícím armádám
a později na trhy pro vývoz do Turecka, jež vynášely velkododavatelům
značné zisky. V Hranicích pracovalo kolem roku 1820 ve městě a na předměstí
na 400 soukenických mistrů, kteří vyráběli ročně na osm tisíc postavů sukna.
Josefův syn František byl v roce 1835 odveden na 14 let k vojsku, ale podle no-
174