HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

obecní cihelni, kováři Foltinovi Kleinovi. Klein
byl ženatý se Zuzanou Pichoňovou a členové
této rodiny patřili mezi nápadníky tohoto domu,
Klein si proto srazil všechny jejich pohledávky,
ostatní skoupil, a tak měl dům v roce
1649 zcela zaplacený. Dlouho však nežil, dům
zůstal bez hospodáře a chátral. Proto v roce
1665 úřad na místě Zuzany, vdovy po Foltinu
Kleinovi, a sirotků po něm pozůstalých prodává
dům za 900 zl. Karlu Količínskému, toho
času písaři radnímu, protože Klein už dříve za
200 zl. odprodal zahradu a také proto, aby
dům k úplnému zpuštění nepřišel. Též Količínský
skupuje pohledávky od dědiců Kleinových,
a to od jeho syna i dcery Zuzany Milotské.
Dům užíval do r. 1694, kdy z domu i města
zběhl, a dům zůstal pustý a chátral. Jako
velmi zchátralý jej proto úřad prodal v roce
1704 Fridrichu Kořínkovi za stejnou cenu, aby
byl dům opět zveleben. V tomto případě šlo
o držbu dlouhodobou, v majetku tohoto rodu
se dům dědil z otce na syna, v domě provozovali
mydlářskou živnost a dům velmi zhodnotili.V
roce 1743 převádí Fridrich Kořínek dům
na svého syna Vavřince Kořínka za sumu ho-
tových peněz 600 zl. Otec si v domě zajistil bydlení i provozování řemesla. K dalšímu
převodu dochází roku 1788, kdy Lorenz (Vavřinec) převádí dům svému
synovi Janu Kořínkovi se vším příslušenstvím a mydlářskou dílnou v ceně
1300 zl., dům si do své smrti ponechá, zcela mu však pouští řemeslo. Od roku
1794 je spolumajitelkou domu jeho žena Josefa. Na základě pozůstalostního řízení
v roce 1834 dům po svém otci Janovi získává v ceně 1500 zl. jeho syn
Ferdinand Kořínek, který na domě hospodaří do roku 1884, kdy dům podle
kupní smlouvy z 13. prosince prodává Adolfu Singrovi, který platí jen část peněz
z 12.000 zl., zbytek je zapsán ve prospěch Ferdinanda Kořínka. V rodině Singrů
je pak dům po celou dobu první republiky, Regina Singrová měla v domě obchod
se střižním zbožím. Po roce 1945 patřil dům městu a byl sídlem Podniku
bytového hospodářství města. V r. 1953 bylo radikálně přestavěno přízemí i patro
domu, v roce 1957 byla provedena další větší oprava včetně krovů a střešní
krytiny, v roce 1972 vyměněna okna a opravena fasáda domu. Dům je součástí
historického jádra města a i přes všechny stavební zásahy z padesátých let si
zachoval svůj renesanční charakter, kterým se řadí k hodnotným objektům.
• Dům v tzv. velké privatizaci koupili v roce 1994 Věra a Aleš Baizovi, v přízemí
je umístěna prodejna hudebnin, vinotéka a prodejna vojenských potřeb.
215