HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

zůstal vrchností, Banovský byl jen nájemcem, ale kníže jej povýšil do šlechtického
(vladyckého) stavu, udělil mu znak a predikát „z Banova“. To byl Banovský
na vrcholu své kariéry.
V klidnějších letech 1637 až 1642 splácel Banovský řádně knížeti nájem,
který tak za nejistých let třicetileté války získal beze ztrát ročně čistý příjem
18.000 zl. z obou panství. Po vpádu švédských armád na Moravu a dobytí a vyplundrování
města Hranic i Lipníka a vyrabování vesnic na obou panstvích
roku 1643 a 1645, kdy vyloupili i farní kostel, rabovali městské domy, rekvírovali
dobytek a poddaní z vesnic utíkali před jejich řáděním do hor, utrpěl
Banovský velké materiální i finanční ztráty. Bylo obtížné a často nemožné
sehnat od poddaných zaplacení dlužných ročních činžovních platů na placení
nájemného knížeti a platit přitom ještě vysoké kontribuce, ukládané a surově
vymáhané švédskými i císařskými vojsky. Aby sehnal peníze a zachránil dobytek
ze dvorů ukrytý v lesích, začal prodávat dobytek i část inventáře panských
dvorů, který převzal při nájmu panství, přesto zůstával dlužen knížeti vysoké
částky nájemného. Po jeho smrti v roce 1647 vymáhal kníže tvrdě zaplacení
dlužných částek nájemného od jeho vdovy, kterou několik týdnu věznil na
Helfštejně, zatímco dal zabrat celý majetek Banovského a jej zinventovat. Po
zjištění obrovských ztrát Banovského, vymáhal pak od vdovy zaplacení poloviny
dlužného nájemného.
Vdova s pěti sirotky zdědila dva domy ve městě a zpustošený dvůr na
předměstí s rolemi na Struhlovsku a u Teplic, ovocnou zahradu za Bečvou a dvě
včelínové zahrady v Oboře. Dům Vavřincovský na Dolním podloubí (čp. 28)
a předměstský dvůr brzy prodala na zaplacení dluhů. Dům na Horním podloubí
připadl po její smrti dceři Anně Marii, provdané za úředníka (správce) potštátského
panství France z Andrade, od roku 1663 opět provdané za rytíře Jana
Langa, hejtmana císařského vojska nad kompanií pěchoty, který se pak stal
v Hranicích císařským solním oficírem, tj. správcem císařského skladu soli ve
městě. Nejstarší syn, Kristián Banovský, povýšený do rytířského stavu, se přiženil
na jiný šlechtický předměstský dvůr. Po smrti Anny Marie Langové koupil
dům roku 1691 od ostatních dědiců syn Maxmilián Lang, který byl kapitánem
pluku Serényovského, po něm jej držel od roku 1697 jeho syn František Lang,
majitel svobodného šlechtického dvora Světlíkovského na Horním předměstí.
Ten daroval dům roku 1709 zchudlému příbuznému Františkovi Banovskému,
synovi Kristiána.
Až roku 1711 se starý městský dům na Horním podloubí dostal z držby
šlechtických rodin opět do rukou měšťanských. Dům koupil měšťan Anton Chrámek,
syn konšela a purkmistra Jiřího Chrámka, jehož druhý syn, Karel Chrámek,
byl dlouhá léta městským syndikem. Také Antonín Chrámek stál po řadu
let jako první purkmistr v čele města. Jeho mladá vdova Otýlie se roku 1768
znovu provdala za obchodníka sukny Karla Rábla, který spolu s Josefem Šejdou
vedl od roku 1761 úspěšný obchod suknem jeho vývozem ve velkém na trhy do
Pešti. Oba položili základy velkého rozmachu hranického soukenictví v druhé
polovině 18. století. Rábl začal jako chudý předměstský soukeník, smělým ob-
212