HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

obce. Zbylé písemnosti židovské obce a školy z 18. a 19. století byly odeslány do
Prahy a jsou dnes uloženy spolu s některými kultovními předměty obce v Židovském
muzeu. Židovské matriky, založené v roce 1784 a vedené v němčině, jsou
uloženy v Národním archivu v Praze, gruntovní knihy pak v Zemském archivu
v Opavě.
Zabraná a vyklizená budova židovského obecního domu, někdejší židovské
školy a radnice byla za okupace využita pro umístění kanceláří lístkového
hospodářství městského úřadu a městského muzea, instalovaného v roce 1943
do rekonstruované budovy synagogy, kde bylo umístěno až do 90. let dvacátého
století. Obytnou budovu čp. 728 koupila po restituci v roce 1951 Církev
československá v Drahotuších, která zřídila v přední budově kromě bytu místní
sbor.
• V současnosti je majitelem budovy Náboženská obec Církve československé
husitské v Drahotuších, budova bývalé synagogy (rekonstruovaná Městem
Hranice v letech 1994–1995) je pronajata Městskému muzeu a galerii.
Židovská ulice v Hranicích
Historickým jádrem bývalé samostatné židovské obce hranické, spravované
židovským rychtářem a později židovským starostou, bylo 17 židovských
domů v tzv. Židovské ulici, přejmenované v roce 1939 na ulici Janáčkovu.
Všechny tyto domy a domky, dříve křesťanské, byly v držení Židů od první poloviny
17. století. Ležely v řadě vedle sebe, těsně na hradební zdí městské, od
zámku až po vyústění ulice na dnešní Masarykovo náměstí. Podle privilegia,
daného knížetem Dietrichštejnem roku 1637 židovské obci hranické, nesměli
Židé kupovat další křesťanské domy ve městě, ani je najímat, ani bydlet v křesťanských
domech. Směli bydlet jen v těchto již zakoupených 17 domech, které
byly při číslování domů ve městě v roce 1771, na rozdíl od arabských popisných
čísel domů křesťanské obce, očíslovány římskými čísly I–XVII. V 18. století byly
všechny domy již zděné a jednopatrové (dva domy byly dvoupatrové), kryté
šindelem, v přízemí měly nízké domovní podloubí, jež umožňovalo průchod
všemi domy od zámku až na velké náměstí. Dnes je toto nízké podloubí židovských
domů zachováno již jen u domu čp. 728, před bývalou synagogou. Vnější
vzhled a vnitřní uspořádání všech židovských domů se až do druhé poloviny
19. století příliš neměnilo. Protože hranická vrchnost stanovila roku 1780 počet
židovských poddanských rodin ve městě na 120 tzv. familiantů, který nesměl
být překročen, byl každý dům rozdělen na 4 až 6 bytových jednotek, jež kupovali
a patřily různým majitelům, kteří se tísnili s rodinami v jediné místnosti,
případně s malou komorou, kuchyně s otevřeným ohništěm na chodbě byla
společná pro všechny obyvatele domu. Desítky hranických Židů, poddaných
hranické vrchnosti, bydlelo proto po celé zemi jako nájemci vrchnostenských
pálenic, šenkoven, výběrčích mýta apod. Až na počátku 19. století prodala hranická
vrchnost, přes protesty městské obce hranické, židovské obci dva nevý-
271