HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

232
Dům čp. 105
Jednoduchý řadový dům zvýšený o půdní patro, přízemí je prolomeno
půlkruhovým obloukem loubí. Prvním doloženým majitelem domu byl Wencl
Pekař, který v roce 1578 prodává svůj dům Janovi Jindrovu za 800 zl., z této
částky měly být vypláceny splátkové peníze sirotkům Kačence a Janovi Skřítkovým,
Fabiánu Babákovi a sirotkům Wenclovým na šest dílů. Jan Jindrů dům
držel do roku 1588, kdy zemřel, a úřad prodává dům jeho vdově Justině. V tomtéž
roce se o spravedlnost na domě hlásí též Jan Mako se ženou Zuzanou.
Justina se znovu provdala za Kašpara Řezníka, a ten v následujícím roce splácí
pohledávky na domě, v roce 1591 je uváděn již nový majitel domu, Kašpar
Žiarský, který dům držel do roku 1603, kdy jej se vším příslušenstvím prodává
za 800 zl. Janu Minikatovi, synu Rudolfa Minikata z městečka Krásna. Dům
stále ještě není splacen a přibývají další nápadníci, pozůstalí po Žárském. Minikát
si domu dlouho neužil, v roce 1611 již nežije a městský úřad dům po něm
pozůstalý prodává na místě sirotků jeho vdově Sabině za 800 zl. Vdova se znovu
provdala a dům odvedla svému novému manželovi Lukáši Kremzovi, který splácí
všechny pohledávky na domě od roku 1614 do roku 1626, kdy dům prodává
Pavlu Janáskovi, jinak řečenému Černotskému, za 1000 zl. V poručenství Jiříka
Jindrového, jehož nároky stále ještě nejsou vyrovnány, se uvádí dluh ve výši
76 zl. a městský úřad má roku 1625 nápadníkům zaplatit za 22 beček piva, které
nebohý Jíra Jindrů dal „lidu španělskému vytáhnout do rathauzu“. Třicetiletá
válka se velmi výrazně podepisuje na stavu hospodářství, růstu dluhů a časté
obměně držitelů domů ve městě. Ve středu po sv. Vavřinci v roce 1628 na poručení
Tobiáše Dukáta, ouředníka panství hranického, je dům po nebohém Pavlu
Černotském se vším příslušenstvím i se zahradou, ležící za dvorem Čaputovským,
prodán za 1000 zl. Jiřímu Šurgasovi, který však dům drží velmi krátce,
v roce 1630 již nežije. Jeho vdova Žofie se provdává za Tobiáše Karáska, který
dům splácí od roku 1634 do roku 1667, kdy umírá a dům je podle jeho poručenství
prodán za 1000 zl. Jiříku Čapkovi. Za tohoto majitele dům značně zpustl
a jako pustý jej úřad v roce 1720 prodal za 500 zl., hotově položených, Janu
Večeřovi, který na domě hospodařil do roku 1743, kdy jej odvedl svému synovi
Františku Večeřovi, vymínil si však v tomto domě živobytí při jednom světle
a teple až do své smrti. Večeřa mladší v roce 1761 svůj šenkovní dům prodal
Liboru Masníkovi, on si též na domě zajistil výminek, a to světničku ve dvorní
části, komoru a půdu, která nad tím jest, chlívek pro jednu krávu a na dvoře
kůlnu na dřevo. V této době došlo s největší pravděpodobností k rozsáhlejší
přestavbě. Libor Masník v roce 1780 pustil tento měšťanský dům svému synovi
Josefu Masníkovi za 800 zl. Ten si však na domě příliš dobře nevedl, a tak si
v roce 1783 Libor Masník přetáhl tento dům opět na sebe a synovi Josefovi „netoliko
chalupu (na předměstí), pole a též verkcajk nějaký tesařského řemesla
zaopatřil“, aby se uplatnil lépe. V roce 1803 zvelebený dům pak prodává za
3500 zl., hotově položených, soukeníku Tomáši Stahalovi, na domě si zajišťuje
výminek, a to dvě horní světnice, každou s jedním oknem a vedlejší dřevěnou