HISTORIE HRANICKÃCH DOMů - Hranická historická knihovna
HISTORIE HRANICKÃCH DOMů - Hranická historická knihovna
HISTORIE HRANICKÃCH DOMů - Hranická historická knihovna
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
finanční a hospodářské záležitosti,<br />
platil za manželku roční splátkové<br />
peníze z domu a městské<br />
dávky aj. Zastával v průběhu let<br />
1600–1605 po tři roky úřad přísežného<br />
rychtáře města, ustanoveného<br />
vrchností. V roce 1611 vdal<br />
jako otčím dceru Martu po Matouši<br />
Vincensovi za Martina Sonnenbergera,<br />
měšťanského syna z Olomouce,<br />
jenž byl tehdy ve službách<br />
kupce Melichara Arlota ve Valašském<br />
Meziříčí. Procházka a jeho<br />
žena Kateřina žili ještě roku 1619.<br />
Po porážce stavovského povstání,<br />
zabavení a darování hranického<br />
panství a města Hranic kardinálu<br />
Dietrichštenovi, biskupovi olomouckému,<br />
kdy bylo město obsazeno<br />
a sužováno císařskými i proticísařskými<br />
vojsky, byli již oba<br />
nebožtíky. V roce 1623 prodal olo-<br />
moucký kupec Martin Sonnenberger, manžel Vincensovy dcery Marty, dům po<br />
Kateřině Danielce pozůstalý za 1100 zl. moravských s velkou zahradou, rolí za<br />
obecním mlýnem a stodolou na Pstruhlovsku (!) Adamu Stoklasovi, bývalému<br />
svobodnému dvořákovi ve vsi Velké u Hranic, a jeho ženě Zuzaně. Peníze měl<br />
zaplatit hotově v témž roce na tři splátky. Sonnenberger však zemřel již v příštím<br />
roce, 1624, na mor a Stoklasa pro válečné události těch let a zpustošení<br />
města celou kupní cenu nezaplatil. Sonnenbergerův syn Jiří v Přerově se nakonec<br />
spokojil s částkou 40 zlatých, které mu Stoklasa hotově vyplatil za zbylých<br />
dlužných 400 zl.<br />
Zpustošený dům prodal Stoklasa roku 1640 s příslušenstvím městskému<br />
sládkovi Pavlu Heldbortovi ze Sadkovic za 1000 zl. ve splátkových penězích,<br />
a ten odbyl Stoklasu malou peněžní částkou zaplacenou hotově. Už roku 1644<br />
byl Danielovský dům po zemřelém Heldbortovi opět prodán sládkovi Vincenci<br />
Weissovi z Heraltic, který si vzal Heldbortovu vdovu za ženu a přijal její sirotky<br />
za vlastní. Podle daňového soupisu obyvatel města z toho roku živil se řemeslem<br />
sladovnickým, dům měl pustý, na roli měl něco málo osetého, dobytek žádný.<br />
V neklidných a nebezpečných letech po dobytí a vyrabování města Švédy<br />
roku 1645, za násilného vymáhání kontribuce švédskými i císařskými vojsky, se<br />
držitelé domu rychle střídali. V roce 1649 patřil dům Michalu Reichovi, který si<br />
vzal druhou ženu po Weissovi za manželku, ale už roku 1651 zpustošený dům<br />
opět prodal se vším příslušenstvím za 800 zl. provaznickému mistru Jiříku Kellerovi<br />
z Nového Jičína. Po jeho brzké smrti koupil dům opět cizí barvíř pláten<br />
257
Change language