HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

1959, zazděný vchod a polokruhové okno nad ním nebyly však již obnoveny.
Rozlehlá plocha bývalého průčelí kostelíka je dnes členěna jen ve štítové části
svislými pásy lisén ze 17. století, předstupujícími ve zdivu. Prázdná plocha
spodní části průčelí zazděného vchodu a půlkruhového okna nad ním byla nyní
vyplněna naznačením tvaru zazděného okna, které bylo ve skutečnosti výše
(výška je patrná na kůru). Naznačené půlkruhové okno zde nikdy nebylo.
Stará a Nová střelnice
Starší Hraničáci pamatují ještě obě zahradní restaurace 30. let na konci
městských sadů při silnici vedoucí na Zbrašov – Vlodkovu „Starou střelnici“ se
skleněnou verandou, později zbořenou, nad dnešními tenisovými kurty, a zahradní
restauraci – „Novou střelnici“ –, zvanou též „U Benešů“, v sousedním
zadním domě čp. 422, v němž byla v 80. letech umístěna autoškola Svazarmu.
Skutečně tu v zahradě za oběma domy byla téměř sto let, až do první světové
války, v provozu veřejná střelnice hranického střeleckého spolku. Po jejím zániku
a vzniku republiky byly obě restaurace, zřízené při bývalé střelnici, rozlišeny
novými názvy Stará a Nová střelnice.
Rozlehlé pasekářské pozemky za dnešními městskými sady, pole, louky
a zahrady koupil koncem 18. století hranický měšťan Ignác Tambor, majitel velkoměšťanského
domu čp. 79 ve městě, jehož syn, člen městského výboru a pozdější
první představený města v letech 1838 až 1842, František Tambor, tu postavil
zahradní dům čp. 404 s dvorem, kůlnou a stodolami a začal v domě šenkovat
vlastní vína, jež dovážel ze svých vinic na jižní Moravě v Blatnici. O právu
šenku vína svedl vítěznou bitvu s hranickým vrchnostenským úřadem již jeho
otec, neboť vrchnost měla podle privilegia města Hranic z roku 1629 tzv. vinný
regál, tj. výhradní právo dovážet, šenkovat a prodávat víno ve městě. Tamborovi
bylo právo šenku vlastního vína z vlastní vinice a ve vlastním domě na předměstí
přiznáno Krajským úřadem v Hranicích už v roce 1795. Aby zvýšil návštěvnost
nově postaveného zahradního domu a odbyt vína, podal Tambor roku 1811
žádost Krajskému úřadu v Hranicích o povolení zřídit ve své zahradě za domem
střelnici pro poskytnutí zábavy střelbou do terče o nedělích a svátcích, obvyklé
tehdy v jiných městech, o kterou usilovali hlavně důstojníci zdejší vojenské posádky,
úředníci krajského úřadu i početní měšťané. Vrchnostenský úřad v Hranicích,
který se musel k žádosti vyjádřit (Hranice byly poddanským městem bez
vlastního magistrátu), však žádost nedoporučil s odůvodněním, že zřídí sám
střelnici za bývalým Světlíkovým dvorem v Horní ulici. Se stavbou provizorní
střelnice v Horní ulici bylo pak sice započato, dokončení řádné střelnice se však
protáhlo, až ze stavby sešlo. Tambor zřídil proto na přání krajského hejtmana
Gläsera roku 1817 bez vyššího povolení střelnici za domem ve své zahradě a šenkoval
návštěvníkům střelnice víno ve svém domě. Hospodářský vrchní Kučera
proti Tamborovi nezakročil, ani později po odchodu Gläsera a nástupu nového
krajského hejtmana Pilze. Až nový hospodářský vrchní hranického panství Ber­
285