HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

řím po osmi zlatých. V letech 1583–1584
splácí Martin Trubač, snad syn Martina
Foltynka, nebo Foltýnek sám, který byl
trubačem, a dům zcela zaplatil. Osud
Martina Trubače je však nejasný. V roce
1607 v úterý po sv. Martinu městský úřad
tento dům prodává na místě přípovědi
a nápadníků po Anně Mysilce Janu Lutynskému
za 450 zl. Hotově složil 30 zl.,
zbývajících 420 měl ročně splácet po
18 zl., ty pak náleží nápadníkům a na přípovědi
(odkazy) po Anně Mysilce. Ze závdavku
dáno bratru Václavovi (knězi)
4 zl. a Davidu Jonatovi podle poručenství
5 zl. V roce 1610 bylo položeno 10 zl., ty
však byly vzaty na splacení obecních dluhů.
V roce 1613 byly vydány peníze opět
bratru Václavovi, který podle odkazu Anny
Mysilky měl dostat celkem 20 zl. Bratr
Václav však pobýval mimo Hranice a peníze
vyzvedli jeho zmocněnci, Jan Poláčků
a Martin Braun. Jan Lutynský žil
v domě do roku 1625, kdy v čas Hromnic
dům opustil a koupil si jiný dům po An­
drisu Kožešníkovi, aniž by tento prodal. Nechtěl se toho domu vzdát a chtěl držet
oba domy do doby, než by se mu naskytl výhodný kupec. Dům se mu však
nepodařilo výhodně prodat, povinnosti z něho plynoucí nespravoval, a tak dům
přišel k úplnému zpustošení a toliko pusté místo po něm zůstalo. Městský úřad
rozhodl, že ten dům, kdyby k vyzdvižení přišel, bude náležeti městu a žádným
jiným nápadníkům, protože bude odveden k městu.
Až v roce 1653 prodal městský úřad holé místo po domu Jana Lutynského
se vším příslušenstvím za 250 zl. mor. Pavlu Machynskému, bez závdavku, protože
„toto místo pusté a holé zůstává“. Od roku 1656 má pak obci ročně
o sv. Martinu platit 3 zl. moravské. Pavel Machynský dům znovu vystavěl
a v roce 1667 jej se vším příslušenstvím prodal Mikuláši Tichému za 400 zl., ten
složil hned 40 zl., ročně měl pak splácet po čtyřech zlatých. Tichý držel dům
velmi krátce, se souhlasem své ženy Judity jej za stejnou cenu prodal Jiříku
Haichlovi, který složil jako závdavek 30 zl., dařilo se mu však velmi dobře, již
v roce 1706 skoupil všechnu spravedlnost od obce a dům měl zcela zaplacený.
V r. 1722 však slovutný Jiřík Haichl již nežil a v lednu téhož roku předstoupil
před městskou radu jeho syn Václav, kterému otec dům odkázal, a oznámil,
že se tohoto dědictví dobrovolně vzdává ve prospěch své sestry, provdané
za Samuela Švehálka; dochází mezi nimi k finančnímu vyrovnání a dům jako
zaplacený se zapisuje Samueli Švehálkovi s podmínkou, že v případě, že by chtěl
105