HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

sedního domu čp. 14, někdejší Lowakovy cukrárny, a jejich přeměnu v Mléčnou
jídelnu, fungující tu ještě v roce 1989. Tu v devadesátých letech vystřídala restaurace
Tarok.
• V roce 2001 prodalo zastupitelstvo města Hranic dům Pavlu Kuličkovi,
ve spojeném přízemí domů 13 a 14 je umístěno Asijské bistro Dragon.
Dům čp. 14
Nejstarším známým držitelem tohoto domu byl v 60. letech 16. století
měšťan Jan Dubský, po jehož smrti byl dům městským úřadem na místě pozůstalých
sirotků prodán měšťanu Václavu Oderskému. Z domu mělo sirotkům
Dubského vyjít 175 zl., které jim byly v osmdesátých letech vyplaceny. Vdova
Dubského, Žofie, prodala svůj díl v roce 1584 synům Dobešovi a roku 1585
Jiříkovi, který žil v Uhlířských Janovicích, dceři Anně, která žila v Černotíně,
byl její podíl vyplacen v roce 1588 a dceři Maruši roku 1589. Syn Pavel, který
žil v Dřevohosticích, byl vyplacen až v roce 1596. Václav Oderský prodal svůj
dům se vším příslušenstvím patřícím k tomuto domu v roce 1576 za 400 zl.
Václavu Zelených, který složil jako závdavek hotově 33 zl. a ročně měl splácet
o sv. Janu po 10 zl. Kožešník Václav Zelený (později psán Zelenec) měl dům
v roce 1585 zcela zaplacený a držel jej až do své smrti roku 1603, po něm jej
pak krátký čas držela jeho vdova Kateřina. V roce 1606 prodal městský úřad
pozůstalý dům na místě sirotků Zelencových, jak byl již psán, za 400 zl. ševcovskému
mistru Jakubu Rozsypalovi, který se v roce 1603 oženil s Kateřinou,
vdovou po Martinu Štramberském, dcerou kožešníka Jana Zelence z Hlučína.
Rozsypal platil roční splátky na domě, v roce 1616 se o svou spravedlnost hlásí
syn Václava Oderského Eliáš, který žije v Bzenci. Rozsypal na domě prožil s rodinou
jen první roky třicetileté války, a když byl dům poničen a pobořen vojsky
vloženými do města, císařskými i dánskými, opustil jej.
Až v roce 1633 prodal městský úřad pustý a zbořený dům pozůstalý po
Martinu Rozsypalovi na místě sirotků za 225 zl. Jiříkovi Šindlerovi, a to bez
závdavku, pro velké zpustošení tohoto domu. Ročně jej měl splácet po 5 zlatých.
Šindler postavil čtyři rukojmí jako záruku toho, že bude dům řádně splácet
a zároveň stavět. Svým povinnostem však nemohl dostát, pustil proto ještě
téhož roku dům na náměstí tzv. freymarkem Václavu Štefkovi za jeho grunt za
městem v Novosadech.
Štefkův bratr Matěj byl měštěnínem Nového Města pražského, měl tam
koncem dvacátých let 17. století měšťanský dům, který po jeho smrti v roce 1633
zdědila jeho vdova Anna. Druhý bratr hranického Václava Štefka, Jiřík Štefka
Hranický, byl počátkem 30. let 17. století ve službách u rytíře Šimona Petra Oulika
z Třebenice, rady J. M. císaře a sekretáře české dvorské kanceláře. V roce
1636 doručil městské radě v Hranicích zmocňovací list, jímž odstoupil bratru
Václavu Štefkovi v Hranicích dědický podíl svůj i zemřelého bratra Matěje, náležející
jim po rodičích. Hranický Václav Štefek byl v roce 1636 rychtářem měs-
77