HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

obloukem loubí při východu na náměstí měla do třicátých let svůj stánek s cukrovinkami,
zelím a zeleninou poslední hranická hokynářka Gebauerová.
• V roce 1994 prodalo zastupitelstvo města Hranic dům Ivaně a Ing. Štěpánovi
Koskovým, v současnosti jej vlastní Lenka Sadleková, v přízemí je prodejna
levného textilu.
214
Dům čp. 98
Řadový jednopatrový dům se širokým průčelím nad dvěma oblouky loubí
v dnešní Zámecké ulici. Základovou plochu průčelí člení pouze okenní otvory.
V přízemí je do jisté míry zachován renesanční mázhauzový interiér, klenby
jsou porušeny novodobými úpravami. V pravém traktu zůstal bez porušení renesanční
kvelb, do něhož vede v současné době kamenný portál. První doloženou
majitelkou tohoto domu je Barbora Streyčková, která v roce 1577 již nežije,
a dům po ní pozůstalý prodává její dcera Dorota Lorenzovi Kleyvarovi se vším
příslušenstvím za 830 zl. Kleyvar hotově položil 100 zl., ostatní měl splácet po
20 zl. ročně o sv. Martinu. Vedlo se mu velmi dobře, tak začal výhodně skupovat
pohledávky, které na domě vázly. V roce 1584 předstoupil před úřad Jeremiáš
Zima z Těšína a oznámil, že svou spravedlnost na tomto domě, 73 zl., prodal
Lorenzovi Kleyvarovi za 15 zl. hotových a nemá na tomto domě už nic. V roce
1595 Kleyvar již nežije a zbytek kupní sumy splácí jeho vdova Anežka, v letech
1599–1600 na místě matky její syn Václav, jemuž dům odvádí. Ten se oženil
s Anyškou Haliřkovou, která splácí za svého manžela v roce 1601, v následujících
pěti letech mají dům zcela zaplacený. V roce 1609 přikupuje Kleyvar stodolu
od Moce Perníkáře, která leží u toho gruntu. V následujícím roce Kleyvar již
nežije a nežije ani jeho manželka Anyška, dům je ve středu po sv. Jakubovi prodáván
městským úřadem na místě sirotků jako dům po nebohém Vavřincovi
(Lorenzovi) Kleyvarovi se vším příslušenstvím, tj. jatkou za zahradou v cihelni
ležící, stodolou aj., za 1100 zl. Martinu Hermanovému z Drahotuš. Jako závdavek
položil 150 zl., z toho dána jedna třetina dceři Martě Haliřkové, 80 zl. je
zasláno Adamovi, synu nebohé Anny Haliřkové do Kouřimi. Herman však se
souhlasem své ženy již v následujícím roce prodává dům za stejnou cenu
Martinu Sonnenbergovi, který hotově položil 178 zl. Herman nebyl zřejmě
zdráv, protože ze závdavku bylo 5 zl. a 15 krejcarů dáno Petrovi Barvíři od hojení
Martina Hermana. Sonneberg se též netěšil dobrému zdraví, řadu let za něj
peníze klade jeho manželka Marta Danielova, a to až do roku 1623, kdy již nežije
a splátku odvádí Sonnenberg sám. V následujícím roce, 1624, po sv. Trojici
leží Martin Sonnenberg v nemoci a činí poslední pořízení, kterým veškerý majetek
včetně domu odvádí Václavovi, synu nebožtíka Jana Sládka, vlastnímu
strýci své nebožky ženy Marty, aby si jej doplatil. Doba byla velmi zlá a nepokojná,
Václav Sládek se tohoto břemene zřejmě bál, protože tentýž rok po sv. Martinu
dům ve spolupráci s městským úřadem prodává za 1100 zl. i se zahradou za
gruntem Doležilovským i s tím místem, na němž byla shořelá stodola poblíž