HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

právovárečných měšťanů, kteří ve svých domech neměli možnost šenku. Od šedesátých
let užíval jméno Matouš Daniel, na rozlišení od otce Matěje. V roce 1573
se jako vdovec oženil s Kateřinou, dcerou po měšťanu Kašparovi Ostravském.
Jeho společenské postavení ve městě dokládají svědci jeho svatebních smluv, jimiž
byli sám regent hranického a ostrovského panství a přední měšťané. Matouš
Daniel zemřel již 22. září 1580 a byl pochován v městském farním kostele, který
stál tehdy na dnešním malém náměstí u budovy římskokatolické fary, obklopen
hřbitovem. Jeho kamenný náhrobek s českým nápisem se dochoval a je uložen
v městském muzeu v Hranicích. Byl nalezen v roce 1922 spolu s jiným náhrobkem
šlechtické rodiny Žernovských, držících ves Skaličku u Hranic, při bourání
starého domu čp. 89 na náměstí pro novostavbu Perutkova obchodního domu.
Jako jiné staré náhrobky byl po vystavění nového barokního kostela na velkém
náměstí a zboření starého kostela prodán a použit jako stavební materiál do
základů nově přestavovaných městských domů. Nápis umístěný v horní polovině
náhrobku, jehož slova jsou oddělena tečkami, zní: LETHA . PANIE . 1580 /
WE CZTWRTEK . PO . / SVATEM . MATAVSSI E / WANGELISTV . VMRZEL /
GEST . SLOWVTNY . MIES= / STENIN . MATAVSS . DANI= / EL . W PRAWE
. WER= / ZIE . A TVTO . GEST / . POCHOWAN .
Letopočet na náhrobku je odlomen, podle uvedeného dne úmrtí a roku
prodeje domu po nebožtíkovi byl však rok i den přesně určen a ověřen. Ve spodní
části náhrobku je ve dvojité elipse umístěno měšťanské znamení v podobě
velkého V, jehož druhé rameno je přeťato velkým písmenem I, nepochybně jde
o znamení manžela Danielovy vdovy Kateřiny, Matouše Vincense, který náhrobek
sám pořídil, nebo dal pořídit, a hrob v kostele byl určen i pro něho.
Dům po Danielovi prodal městský úřad na místě sirotků roku 1580 za
1300 zl. měšťanu Matouši Vincensovi z Olomouce, který si vzal Danielovu vdovu
za ženu. Kromě měšťanské živnosti, tj. šenku piva a vína, provozoval též kupectví.
Po jeho smrti r. 1592 se vdova Kateřina vyrovnala nejdříve s jeho bratrem
Mauricem Vincensem v Olomouci, jemuž nebožtík zůstal dlužen 400 zl.
V roce 1596 pak vdova Kateřina na místě sirotků sama koupila dům po manželovi
za 1300 zlatých a vdala se znovu za rektora hranické městské školy Jana
Procházku Králodvorského, rodem ze Dvora Králové. O bohatství vdovy svědčí
výminka ve svatební smlouvě, jíž si vyhradila 400 zl. v hotovosti, 4 lože šatů na
své čtyři dcerušky, množství stříbra aj. Procházka měl vysokoškolské vzdělání
a předpoklady pro výnosnější místo městského písaře a syndika, po sňatku však
zanechal rektorování a věnoval se obchodu a tzv. „městské živnosti“ na výnosném
šenkovním domě. Protože vdova Vincensova po řadu let marně vymáhala
částky peněz, jež mnozí měšťané v Hranicích, rychtáři okolních vesnic aj. zůstali
dlužni jejímu prvnímu manželovi Matouši Danielovi za odebrané pivo, obilí,
slaninu aj., sestavil Procházka roku 1599 seznam všech dlužníků a dlužních
částek a dal jej potvrdit městské radě městskou pečetí pro jejich účinnější vymáhání.
Dochovaný seznam obsahuje 43 dlužníků z města a okolí, kteří dlužili
vdově Danielově ještě 454 zl. a od smrti Daniela v roce 1580 jí splatili jen 52 zl.
Procházka vymáhal dluhy tzv. přípovědí na statek dlužníka, staral se o všechny
256