HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Dům čp. 85
Dvoupatrový řadový dům vystavěný na místě dvou původních objektů.
Průčelí je novodobě řešeno, bez architektonických detailů. Prvním doloženým
majitelem tohoto domu byl Martin Dukát, který v roce 1573 prodává dům se
vším příslušenství za 500 zl. Janu Dukátovi, který hotově složil 100 zl., zbytek
měl splácet po 20 zl. ročně. V roce 1586 Dukát svůj dům prodal Janu Ovesnému
za 1000 zl., hotově jako závdavek složil 205 zl. a dále měl též ročně splácet po
20 zlatých. V roce 1587 však již nežil a dům byl připsán jeho vdově Kateřině,
která peníze splácela ještě v roce 1591, v letech 1592–1604 dům splácel Pavel
Bělotínský, za kterého se vdova Kateřina pravděpodobně provdala. Kateřina
Ovesná však nadále v domě žila až do roku 1617, kdy zemřela. V úterý před sv.
Janem Křtitelem téhož roku „slovutní muži, pan Václav Ambrožů a Jan Škop
Bydžovský z města Přerova, jakožto nejbližší nápadníci statku po nebohé
Kateřině Ovesné pozůstalého“ dům prodali i „se zahradou poblíž obecní cihelny
i s osením, což v ní osetého, s rolemi pod městem a vším ostatním příslušenstvím“
Pavlu Hruškovi za 2000 zl., hotově složil 350 zl. Na domě hospodařil do
roku 1626, kdy zemřel. Dům po něm pozůstalý je prodáván až v roce 1631, v pátek
před sv. Matějem jej prodává městský úřad „na místě nápadníků a sirotků
po nebohém Pavlu Hruškovi, vidouce, že ten dům hned po jeho smrti v těch
nepokojných válečných časech nemohl osazen a prodán býti a došel tak k velikému
zpustošení, protože lid vojenský v něm po celá léta ložíroval, takže k veliké
zkáze přišel“. Bylo v zájmu města, aby domy byly osazené a udržované, proto
po dva roky psali nápadníkům do Přerova, aby se ho ujali nebo jej prodali, ale
nejméně za 1300 zl. Tito se však bránili a nic v této záležitosti neučinili, tak se
obec hranická ujala iniciativy, protože měla od knížete patent, který jí to umožňoval,
aby dům k větší zkáze nepřicházel. Od roku 1631 se novým majitelem
stává Jan Temnický-Plichta, který na domě seděl již od roku 1629, postupně jej
zlepšoval a opravoval. Za dům zaplatil 1400 zl. bez závdavku, pro jeho velké
zpustošení. V domě žil a hospodařil do roku 1644, kdy městskému úřadu oznámil,
že dům prodal „vzácně slovutnému panu Václavu Rekovi, ten čas ouředníku
na panství helfenštejnském“, se vším příslušenstvím za 1400 zl. Rek měl do
roku 1649 dům zcela zaplacený. V dalších letech Václav Rek z Černotína, hejtman
panství helfenštejnského, hranického a drahotušského přikupoval k domu
další pozemky. Na domě hospodařil až do roku 1670, kdy zemřel a dům po něm
pozůstalý připadl urozenému panu Zikmundovi Maxi Syryčanskému a jeho
ženě, ti jej však prodali panu Bernardu Filaxinovi, příbuznému kněze Jiříka
Scholaridese za 700 zl. rýnských. V roce 1704 na domě sedí „vzácně slovutný
pán pan Andres Franz Antonín Mardoch, který dům zdědil po nebohé své ženě
podle narovnání v ceně 700 zl. hotově položených“. V roce 1717 prokázala paní
Barbora Helcherka, rozená Mardochová, že dům po svém otci koupila od svých
bratří a vlastnila jej pak až do roku 1762. V prosinci toho roku oznámil městskému
úřadu měšťan Jiřík Ullrich, že dům od vdovy Helcherové koupil za 1400 zl.,
a hospodařil na něm pak téměř dvacet let. Prodal jej v roce 1781, kdy městské-
171