HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Dům čp. 2–3
Řadové městské domy čp. 2 a 3 na západní straně Pernštejnského náměstí,
kdysi právovárečné šenkovní domy, dostaly svá popisná čísla při druhém
číslování domů v Hranicích roku 1804. Popisné číslo 1 dostal tehdy zámek, čp. 4
až dům Sedmerovský na rohu Masarykova náměstí, čp. 5 sousední dům lékárny
atd. Z obou těchto městských domů je stavebně i historicky významnější památkově
chráněný dům čp. 3, zvaný Opršálovský, s gotickým domovním jádrem
a křížovou klenbou z konce 15. a počátku 16. století, pozdějšími stavebními
úpravami však značně znehodnocený. Jeho unikátní, raně renesanční kamenný
portál vstupu do vlastního domu z dnes zazděného podloubí byl bohužel zcela
nepochopitelně v roce 1965 rozbit, zničen a odstraněn při výměně domovních
dveří. Památkově chráněný dům a město Hranice byly tak ochuzeny o nejstarší
renesanční domovní portál ze dvacátých let 16. století. Portál nebyl, bohužel, za
první republiky Památkovým úřadem v Brně, ani později před zničením ofotografován
a zdokumentován. Patrně nebyl fotografován ani hranickými fotoamatéry.
Vladislavské ostění portálu bylo zdobeno nahoře reliéfním renesančním
štítkem, údajně se dvěma zkříženými bradaticemi, bitevními sekerami.
J. H. A. Gallaš, který počátkem 19. století obkreslil silně zalíčený štítek portálu,
určil jej jako znak rytířského rodu Bořitů z Budče a usoudil, že dům jim počátkem
15. století patřil. Podle městských knih Bořitové z Budče skutečně ve druhé
polovině 16. století dvůr na hranickém předměstí drželi. Z rozbitého a zničeného
kamenného portálu se dochoval pouze znakový štítek zazděný dnes na dvoře
domu čp. 737 pana Schlesingera u zámku. Po očištění štítku od staletých vápenných
nátěrů portálu se ukázalo, že na štítku nejsou dvě zkřížené sekery, ale
soukenické nůžky, znamení soukenického řemesla. Kamenný portál zřízený ve
dvacátých letech 16. století označoval zřejmě cechovní dům hranických soukeníků
s tzv. herberkem soukenických tovaryšů. V druhé polovině 16. století prodal
soukenický cech starý cechovní dům za hotově složené peníze šlechtičnám
Elišce a Maruši Pražmínkám z Bílkova, které se zakoupily v Hranicích již roku
1572. Protože celá kupní suma byla zaplacena hotově, nebyl tento kup domu
vložen do nových městských knih, založených v osmdesátých letech 16. století,
zapsán byl až další prodej tohoto domu v roce 1598. Obě šlechtičny byly horlivými
sestrami hranického bratrského sboru. Eliška Pražmová, bydlící v tomto
domě, zemřela podle zápisků tehdejšího správce hranického sboru bratra Václava
Preyse 10. července 1597 a byla pochována ve sklípku na bratrském hřbitově
(tj. dnešní městský hřbitov) vedle paní Maruši, své sestry, která zemřela
dříve. Po její smrti pověřili roku 1598 její bratři Bernard Pražma na Chropyni
a Jan Pražma na Velké Polomi hranické měšťany Ondřeje Čaputu a Jana Procházku,
aby po jejich sestrách prodali jejich jménem dům ležící na předhradí
(zámek byl od města oddělen příkopem) s kusem valu pod městskou zdí, s malou
zahrádkou ležící za mosty v Drahotuchu za 700 zl. rytíři Jindřichu Opršálovi
z Jetřichovic. Po zapsání domu do městských knih se pak Opršál podepisoval
„z Jetřichovic a na domě v městě Hranicích“. Později koupil malý biskupský
41