HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

převedla dům na svého syna Václava, který v roce
1610 položil deset zlatých z gruntu na zapravení
dluhů obecních. Václav Dubský dům zatížil značnými
dluhy, které se mu ve válečných časech nedařilo
splácet. Jeho matka Dorota zemřela v roce
1662 v hoferství u Andrese Mlejnka. Václav dům
spravoval do roku 1626, kdy zemřel, a úřad v pátek
po sv. Václavu prodává dům na místě jeho sirotka
a nápadníků kožešníkovi Kašparu Seldenreichovi
za 600 zl. Seldenreich položil závdavek pouhých
8 zl., a to až po sv. Martinu, na domě se mu v těchto
neklidných letech nedařilo. V roce 1627 byl souzen
za rebelii, tj. odboj města proti císařským, kdy
mnoho měšťanů bylo odsouzeno do vězení a k peněžitým
pokutám, vůdci odboje k trestu smrti. Měšťanské
domy velmi trpěly ubytováním vojska. I ve
vnitřním městě byla celá třetina ze 132 měšťanských
domů před prvním vpádem Švédů opuštěna,
neboť nikdo nechtěl osadit pustinu, na jejíž vybudování
nebo opravu bylo třeba mnoho peněz.
V těchto nešťastných válečných letech většina měšťanů
neplatila povinné domovní splátky k purkrechtu
a neodváděla ani platy do knížecích důchodů,
neboť jim samotným zbývalo sotva na živobytí. Ře­
mesla a obchod stály a nic nevynášely a vojska císařská i nepřátelská, ležící ve
městě, stály měšťany velké sumy peněz. Další životní podmínky byly pro Seldenreicha
do té míry neúnosné, že opustil dům i Hranice, a dům bez hospodáře
začal chátrat. Úřad v zájmu města opuštěný dům prodává Pavlu Velickému,
který na domě seděl už od roku 1640, v následujícím roce je na domě již nový
majitel, a to Martin Čech, který tam ani nezdomácněl, protože v roce 1644 je již
nebožtíkem, a na domě zůstává jeho vdova Anna. Ta za léta 1642 a 1643 položila
po pěti zlatých splátkových peněz, a to odebraným pivem pro lid vojenský.
Dům sama nemohla spravovat, takže dále chátral, a proto jej v roce 1647 prodala
za 550 zl. vlastní dceři Pavla Velického a jejímu manželovi Martinu Bravenému.
Bravený dům spravoval do roku 1662, kdy jej za 500 zl. prodal Václavu
Smetanovi, který zavdal 45 zl. a po sv. Václavu měl ročně splácet po 5 zlatých.
To se však Smetanovi příliš nedařilo, doba byla zlá a městský úřad uznal, že
Smetana měl na domě velkou škodu a musel vynaložit velké úsilí na jeho opravu,
proto mu povolil snížení platby a to za roky 1662–1665 jen 4 zl. a za rok 1666
jen polovinu. V roce 1674 Smetana, toho času rychtář města Hranic, předstoupil
před úřad a oznámil, že učinil úmluvu, jinak frejmark, na svůj dům s Martinem
Kaynarem na dům jeho (čp. 121), aby si Kaynar Smetanův dům koupil
a dále ho splácel tak, jak byl sám povinen. To, co Smetana do té doby zaplatil, to
Kaynarovi daruje. Ovšem ani tato držba nebyla dlouhodobá, již v roce 1685
218