HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

nické školy), přebudovaný z bývalého hostince Wolfova čp. 367 a sousedního
domu čp. 419, který měl 12 cizineckých pokojů. Po Janu Čermákovi převzal
hotel Brno jeho syn Václav Čermák, který jej vedl až do znárodnění. Hotel Brno
fungoval v domě čp. 15 ještě v roce 1989.
• V současnosti je majitelem domu Česká spořitelna, a.s., která má v přízemí
svou pobočku.
82
Dům čp. 16
Jednopatrový řadový dům vystavěný na úzké středověké parcele v západní
frontě náměstí. Průčelí je novorenesanční s atikou a balustrádou. Dům pochází
ze 16. století a jeho prvním známým držitelem, zapsaným do tzv. Třetích
purkrechtních knih městských k roku 1585, byl měšťan Brikcí Vejvoda, pekařský
mistr, který měl toho roku dům již zcela zaplacený. Vejvoda držel již dříve
jiný právovárečný dům na východní straně náměstí (čp. 91), který však roku
1578 prodal, a koupil si tento dům, blíž městské radnici a farnímu kostelu na
dnešním Školním náměstí. Jako vzdělaný měšťan a dobrý zpěvák byl totiž od
založení bratrstva literátů při farním kostele církve podobojí roku 1553 hranickou
vrchností, Janem Kropáčem z Nevědomí, ustanoven za rektora bratrstva,
který řídil sborový zpěv na kostelním kůru. Členy bratrstva literátů, které doprovázelo
zpěvem bohoslužební úkony kněze u oltáře, se mohli stát jen zbožní
a bezúhonní měšťané, dobří zpěváci, znalí čtení textu a not z velkého českého
rukopisného zpěvníku, položeného na pultě kůru. Vejvoda byl hlavní osobou na
kůru a duší bratrstva. Kropáč vytýkal v dodatku městského řízení z roku 1568
literátům, že o minulém adventu, kdy byl Brikcí mimo město, neuměli začít
jedinou píseň. Brikcí byl rektorem literátského bratrstva do konce svého života.
Choval ve svém domě privilegium a řád bratrstva, pokladní knihu a knihu členů
bratrstva se zápisy roku přijetí a úmrtí člena, které bohužel shořely při velkém
požáru domů západní strany náměstí.
Vejvoda koupený dům na parcele a základech staršího gotického domu
renesančně přestavěl v pohodlnější obytný dům s domovním podloubím a mázhauzem,
jehož stavební koncepce zůstala přes pozdější i novodobé úpravy zachována
podnes. Když Brikcí Vejvoda roku 1597 zemřel, prodal městský úřad
téhož roku na místě sirotka Zuzany pozůstalý dům na náměstí, zcela zaplacený,
se zahradou v Drahotuchu a rolí ležící na Farářství za 900 zlatých měšťanu
Martinu Kuchyňkovi, který si vzal mladou vdovu Vejvodovu, Alenu, za ženu.
Položil tzv. závdavek 80 zl. a srazil si z kupní ceny hned poloviční díl své manželky
410 zl., druhou část, díl sirotka Zuzany, měl platit po 6 zl. do sirotčích
peněz na radnici. Nežil však dlouho, již v roce 1607 byl nebožtíkem a vdova Alena
se znovu provdala za vdovce, řeznického mistra Mikuláše Štouru, který přistoupil
na další splácení domu. V roce 1614 je však i Štoura již po smrti a vdova
Alena se znovu vdává za soukenického mistra Nikodéma Hradeckého, který
převzal dům i povinnosti z něj plynoucí. Hradecký pocházel z Jindřichova Hrad­