HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

dal spravedlnost svou i svého bratra Jakuba,
jenž zemřel roku 1599, celkem 171 zl., za 40 zl.
hotových Zuzaně Hoffmannové. Zuzana Hoffmannová
měla velmi špatnou pověst, v městské
knize je zápis pro paměť, že Danušková
(Hoffmannová), když pán z Kunovic jejího
muže Danuška, jakožto sobě vymíněného, na
Ostroh vzal a tam ho do vězení dal (viz dům čp.
55 a 104), Danušková v Hranicích na domě
zůstala, zle a nemravně se chovala, v důsledku
čehož přijde o dědický podíl na domě, který
bude náležet obci. V roce 1630 v pátek před
sv. Vítem městský úřad prodává dům po nebohém
Danieli Hoffmannovi se vším příslušenstvím,
co k němu od starodávna náleželo,
i s náčiním pivním, které se v něm nachází, za
700 zl. Jakubu Runtovi. Dům je v té době velmi
zpuštěn a potřebuje velké opravy, proto
Runt neklade ani závdavek, aby mohl dům
opravovat. V roce 1644 položil Runt za roky
1642 a 1643 jen 2 zlaté, ostatek, 9 zl., si porazil
za dílo, které při branách a zdech městských
dělal. V roce 1651 prodal Jakub Rundt (jak je
dále psán) dům za stejnou cenu svému zeti Pavlu Černákovi, který pak na domě
hospodařil do roku 1678, kdy zemřel. Dům dále splácí jeho vdova Zuzana.
Zuzana Černačka na domě hospodařila do roku 1686, kdy, jak sama říká, je léty
již značně sešlá, a proto dům svůj odstupuje svému zeti Kristiánu Ježovi za
700 zl., v domě si však vymiňuje doživotní bydlení, bez nesnází možnost chovu
jedné krávy a jednu komoru. Jež na domě hospodařil řadu let, až v roce 1721
jeho dědici prodávají dům po něm pozůstalý Václavu Václavíkovi za stejnou
cenu. Václavík má v roce 1731 dům zcela zaplacený a v roce 1753 jej odstupuje
svému synu Gabrielovi za 360 zl. Držba domu pokračuje v přímé linii rodu
Václavíků, též Gabriel dům v ceně 1200 zl. odstupuje svému synovi Janu. Cena
domu dokládá jeho značné zhodnocení. Gabriel Václavík si v domě vymínil doživotní
bydlení. V roce 1814 testamentem odkázal Jan Václavík dům v téže ceně
své ženě Kateřině, synové Anton a Karel měli podle testamentu dostat po 779 zl.
Kateřina Václavíková držela dům jen krátce, v roce 1817 jej odstoupila svému
synovi Karlovi. Ani Karel Václavík však nepatřil k dlouhodobým majitelům
domu a dům se po stoleté rodové držbě, během níž byl značně zveleben, v roce
1823 dostává do nových rukou. Za 2400 zl., hotově zaplacených, jej kupuje soukeník
Dominik Pulka senior, který dům v následujícím roce převádí na svého
syna Jana Pulku, a ten v roce 1828 zase na svou dceru Margaretu, provdanou za
černobarvířského mistra Jana Ličmana, který zároveň žádá ohledání místa ve
věci výstavby barvírny ve dvoře. V roce 1830 je majitelkou domu stále Margareta
237