HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Tak jako jiní majitelé městských domů skupoval Neviš za nižší částky hotově
vyplacených peněz tzv. spravedlnosti dřívějších držitelů domu. Jednalo se
o peníze, které předchozí majitelé na domě zaplatili a které jim měly být vypláceny
z ročních domovních splátek. Majitelé těchto pohledávek však často nechtěli
čekat na splátky a dávali přednost menší částce hotových peněz. Podle
poznamenání městského písaře tak prodal celý svůj dědický podíl na domě Jiřík
Čelka, obyvatel města Žiliny. Ten svůj podíl zdědil po matce Kateřině, dceři zemřelého
měšťana Vojtěcha Kozelského; dne 18. dubna 1646 jej prodal za 22 zlatých,
hotově od Neviše přijatých, a vystavil na to revers. V roce 1651 vyplatil Neviš
také na revers podíl jeho bratra Timoteuse Celariusa (Čelky), obyvatele
města Ružomberka na Slovensku, syna Kateřiny Kozelské, manželky zemřelého
někdejšího luterského faráře v Drahotuších Vincence Čelky, který odešel roku
1622 s rodinou do emigrace na Slovensko. Jejich peněžní podíly připadly ve
prospěch Neviše. Koncem roku 1667 prodal městský úřad na místě sirotků dům
po zemřelém Jiřím Mevišovi (!) za 1700 zl. moravských Martinu Šromovi a po
jeho smrti byl dům prodán roku 1695 jeho zeti Jakubovi Hájkovi, manželovi
nejstarší Šromovy dcery Mariany za stejnou cenu.
Po Nevišovi zůstala vdova Zuzana a sirotci Franc, Mariana, Kateřina, Barbora,
Wencl a Jan. Roku 1733 postoupila vdova Jakuba Hájka se dvěma zeti
a syny, Karlem a Leopoldem, dům i s rolí u Boží muky synu Karlu Hájkovi s podmínkou,
že zaplatí podíly ostatních i podíl matky. Ten oddal dům roku 1755
v ceně 1035 zl. Jiříku Hájkovi, od něhož jej roku 1769 koupil za 1400 zl. rýnských
měšťan Jan Vymětálek.
Ten prodal dům roku 1802 za 4000 zl. v bankocetlích (ve vídeňské měně
3174 zl.) soukenickému mistru Janu Schlosárkovi, ale ten ještě téhož roku za
tutéž cenu dům prodal soukenickému mistru Theodorovi Wimietalkovi, který
dům prodal roku 1824 ve veřejné licitační dražbě za 7205 zl. vídeňské měny
opět Janu Schlosárkovi. V roce 1837 kupní smlouvou za 4000 zl. konvenční
měny získala dům Josefa Petschnerová a odstupní smlouvou v roce 1843 Josef
Petschner, podle svatební smlouvy s Ernestinou Morgensternovou. V roce 1875
byl dům prodán vdově po Josefu Petschnerovi Ernestině, provdané Schneiderové
v ceně 5123 zl.
V roce 1876 koupili dům Anton a Františka Andersovi. Anders dal roku
1876 zazdít domovní loubí a zřídil v něm obchodní místnost s výlohou přístupnou
z náměstí. Před rokem 1905 koupil dům obchodník Eduard Geyer, jemuž
patřily i jiné domy ve městě (např. čp. 21 na Dolním podloubí) a tento dům mu
patřil ještě v roce 1920. Od Geyera převzala dům spřízněná rodina Teiflerova,
která držela dům do konce okupace republiky. V roce 1936 provedl Adolf Teifler
úpravu interiéru domu a dům dostal novou, jednoduchou průčelní fasádu s profilovanou
horní římsou.
Po osvobození republiky v roce 1945 převzal konfiskovaný dům Podnik
bytového hospodářství města Hranic, který provedl v roce 1955 rekonstrukci
bytových jednotek domu a v roce 1960 generální rekonstrukci spojením přízemních
prostor domu a jejich propojením s prostorami bývalého podloubí sou­
76