HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Dům čp. 25
Řadový měšťanský dům v dnešní Radniční ulici č. 10. Nejstarším doloženým
majitelem tohoto domu byl Adam Kostelník, který svůj dům v roce 1573
prodává ševci Stanislavu Staškovi za 375 zl. Jako závdavek složil 20 zl., každoročně
o sv. Janu měl dále splácet 8 zl., dům splácel do roku 1590. V roce 1593 se
novým majitelem stává švec Valentin Čapek, který je podle register smluvčích
povinen vyplácet nebohým sirotkům Stanislava Staška ročně o sv. Jiřím 10 zl.
do celkové sumy 200 zl., a tím sobě dům zcela vyplatit. Čapek však svůj dům
v roce 1600 prodává za 450 zl. perníkáři Janu Fouskovi, který splácí dům do
roku 1609, kdy umírá, a další splátku klade jeho vdova Alena. V roce 1611 kupuje
grunt po nebohém Janu Perníkáři Martin Žídek, aby jej hned zase prodal
za 450 zl. Janu Stehlíkovi, který si ho užil jen velmi krátce, protože v roce 1614
již nežije, a dům do roku 1618 splácí jeho vdova Lída Stehlička. V témž roce,
v pátek před Květnou nedělí, městský úřad na místě sirotků po nebohém Janu
Stehlíkovi dům prodává se vším příslušenstvím i se zahradou v Drahotuchu při
Bečvě ležící Janu Laštovičkovi za tutéž cenu. Laštovička na domě seděl do roku
1624, kdy jej pro válečné útrapy opustil a dům zůstal opuštěný a přišel zcela ke
zkáze. Pustý zůstal do roku 1653, kdy jej úřad na místě sirotků po Lídě Stehličce
prodal jako holé místo Martinu Koláři za 250 zl. bez závdavku; Kolář byl na tři
roky osvobozen od všech dávek, jen aby dům znovu vystavěl. Od roku 1656 má
Kolář ročně splácet po 3 zl. Kolář v průběhu deseti let dům postavil, v roce 1663
však již nežije a pozůstalá vdova dům se vším příslušenstvím prodává za 350 zl.
Matěji Matyelovi (Matyol, Matiolik). Ten jako závdavek položil 61 zl., zbytek
má pak ročně splácet po 4 zl. Splácel až do roku 1684, kdy zemřel, a dům po
něm pozůstalý prodává městský úřad za stejnou cenu Kryštofu Hopfovi. Hopf
na domě seděl do roku 1713, tehdy již nežil a před městskou radu předstoupil
Jiří Jelínek a přednesl, že si dům v ceně 300 zl. podle poručenství nebohého
Kryštofa Hopfa, odkázaný jeho ženě Apolonii, na sebe přetahuje, neboť se
s ní oženil. Na domě pak seděl až do roku 1739, kdy jej postoupil svému synu
Karlovi za hotových 300 zl. rýnských tak, aby si svůj dědický podíl 111 zl. stáhl,
druhý díl mu má zajistit prostředky k živobytí, třetí díl pak náleží jeho bratru
Michalovi, který se nyní na vandru po řemesle soukenickém vynachází a má jej
splácet po 15 zl. ročně. Karel Jelínek žil však velmi krátce, jeho žena Uršula je již
v roce 1742 vdovou a dům jí náleží. Téhož roku se provdala za Václava Střelku
a podle svatebních smluv z října toho roku mu dům odvedla. V lednu roku 1743
předstoupil Střelka před městský úřad, prokázal se svatební smlouvou a žádal,
aby mu na jejím základě byl dům zapsán i s výminkem pro Jiříka Jelínka. Dům
pak držel až do roku 1772, kdy jej za 650 zl. prodal řezníkovi Josefu Blažkovi
mladšímu. Žádá splacení částky 350 zl. v hotovosti do konce roku, v dalších
letech pak každoročně 50 zl. až do úplného zaplacení, v domě si až do své smrti
vymínil byt. Blažkovi se vedlo dobře a do roku 1780 si dům zcela doplatil a navíc
jej velmi zhodnotil. V době jeho úmrtí, 25. prosince 1809, byl dům úředně
odhadnut na 5000 zl.
107