HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Jeho vdova Kateřina Poláčková přežila na domě bědná poslední léta třicetileté
války, dobytí a zplundrování domu a celého města švédskou armádou
Königsmarkovou v roce 1645 a zemřela ve svém domě roku 1655 ve věku 82 let.
Podle soupisu majetku měšťanů z jara 1644 měla Kateřina Poláčková ještě kromě
městského domu dvůr na předměstí, dvě krávy a na zimu vysetého 11 měřic.
V zápisech o ročních splátkách na domě, které platila do roku 1654, je velmi
cenná zmínka, že splátku 10 zl. v roce 1651 zaplatil její zeť Pavel Řehula, který
si vzal roku 1633, jako tehdy bohatý kupec, za ženu Poláčkovu dceru Kateřinu.
Poláčkovský dům byl za drancování městských domů švédskými vojáky po dobytí
Hranic roku 1645 ve špatném stavu a po celou dobu války nebyl opravován.
Bídu hranických měšťanů po válce dokazuje zápis, že zchudlý Řehula musel při
převzetí domu postavit 10 měšťanů jako rukojmí, kteří se za něho zaručili, že
bude roční domovní splátky řádně platit a dům opravovat. Jeho syn Jan Řehula
vyměnil dům tzv. frejmarkem roku 1691 s měšťanem Pavlem Fendrychem za
jeho dům. Ale už roku 1696 koupil ten dům, zčásti opravený, holešovský měšťan
Jan Burků a od roku 1725 patřil jeho vdově, po níž byl roku 1737 připsán její
dceři Anně Königové a roku 1761 Františkovi Königovi, oceněný jen na 600 zl.
Po Königově smrti roku 1771 koupil dům ve veřejné licitaci za 1256 zl. rýnských
Antonín Dernický, hranický „předměšťan na Dlážce“. Tak se od konce
16. století nazývala část dnešní ulice Komenského od mostku z města přes potok
Ludinu až po Hřbitovní ulici, která byla zčásti vydlážděná, aby pohřební
průvody z města na bratrský hřbitov (později nový městský hřbitov) se nebrodily
blátem předměstské ulice. Po smrti Dernického byl dům oceněný na 1200 zl.
připsán jeho synovi Leopoldu Dernickému, soukenickému mistru a obchodníku
sukny. K domu patřila též paseka za 150 zl. a stodola u hřbitova za 50 zl.
Leopold Dernický šenkovní dům na náměstí barokně přestavěl a v roce
1791 si jej dal soudně odhadnout. Byl ošacován přísežnými znalci na 3000 zl.
rýnských. Už příštího roku byl zapsán podle testamentu Dernického jeho vdově
Viktorii, která po sňatku s bankálním kontrolorem Franzem Brankem prodala
roku 1800 právovárečný dům s příslušenstvím za 6300 zl. měšťanu Josefu
Watzlawikovi. Zaplatil hned 1300 zl., 1000 zl. měl složit do konce října, zbytek,
3000 zl., do tří let, kromě 5% úroku. Paseky se stromy a všechny polnosti byly
oceněny na 1200 zl., stodola se zahradou na 100 zl. Waztzlawikovi patřil dům
do roku 1818, kdy jej prodal své sestře Tekle, ovdovělé Petschnerové, pro jejího
nezletilého syna Ignáce Petschnera za 8000 zl. vídeňské měny, ale už roku 1820
koupil dům soukenický mistr Josef Heinrich za 3200 zl. konvenční měny, a ten
jej měl až do své smrti. V roce 1836 po stavebních úpravách byl dům oceněn na
4124 zl. konvenční měny. Po Heinrichově smrti roku 1874 byl dům zapsán jeho
vdově Františce Hořínové z Hranic v ceně 5000 zl. rakouské měny, ta jej však
příštího roku prodala manželům Josefu a Anně Niessnerovým, kteří jí zaplatili
za dům 10.000 zl. rak. měny a ještě povolili Heinrichové a jejímu synu, barvíři
Josefovi, užívat zadní byt v domě do konce života. Byl to spekulační kup; když
význam města Hranic jako sídla vojenských škol narůstal, narůstal i boj o jeho
ovládnutí Němci. Už po dvou letech Niessner dům opět prodal za tutéž cenu
178