HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

něk Kramoliš pořídil soupis všech hmotných památek uložených v jednotlivých
pouzdrech a vše zapsal do kroniky města Hranic i s popisem soudobých oprav
a seznamem doplněných memoriálií. Byly tam vloženy seznamy všech zaměstnanců
státních úřadů v Hranicích, učitelů všech škol i vojenské akademie, tiskem
vydané Dějiny města Hranic a lázní Teplic od V. Bartovského z roku 1924,
Kramolišova vlastní excerpta k dějinám města z let 1824–1930, fotografie představitelů
města, které byly k tomuto účelu pořízeny hranickým fotografem Wicherou,
a soupis listin a dokumentů z let 1571–1869. Originály těchto dokumentů
nebyly však již do věžní báně vráceny, převzal je starosta města Josef Šindel
a umístil je jako správce městského muzea do muzejních sbírek, fotografie
Hranic z roku 1869 byly pak vystaveny s jinými městskými listinami jako exponáty
historie města ve dvou vitrínách městského muzea v budově školy u fary.
Listinný materiál a písemné pamětní zápisy z let 1571–1869 z báně radniční věže
odevzdal Šindel hranickému rodákovi, řediteli Studijní knihovny v Olomouci
PhDr. Bohuši Vybíralovi, aby je doslovně přepsal a otiskl s poznámkovým aparátem
v Časopise vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci. K tomu nakonec
nedošlo a archiválie jsou dnes uloženy ve Státním okresním archivu v Přerově.
• V letech 2000–2001 byla budova radnice adaptována pro umístění Městského
muzea a galerie (v přízemí), Městské knihovny (v prvním patře) a klavírního
oddělení Základní umělecké školy, přemístěných sem ze Zámecké ulice
čp. 118. V přízemí budovy funguje také Městské informační centrum. Městský
úřad se přestěhoval do rekonstruovaného hranického zámku čp. 1 a Zámecké
ulice čp. 118, takže pro původní městskou radnici se ujal název Stará radnice.
150
Dům čp. 72
Dvoupatrový řadový dům vystavěný v jižní frontě Masarykova náměstí.
Nejstaršími doloženými držiteli tohoto domu byla rodina Hanšlofů, v roce 1568
je dům po Janu Hanšlofovi prodáván na místě jeho sirotků za 700 zl. jednomu
z jeho synů, Matouši Hanšlofovi, který místo závdavku splatil lidem dluhy na
domě váznoucí, pouze na sebe přijal 100 zl., do roku 1582 splatil 491 zl., dlužen
zůstává za tento dům svému bratru Pavlovi 108 zl., ještě v roce 1587 vyplatil
bratru Pavlovi Speratovi, který žil ve Strážnici, 10 zl., v roce 1587 je Matouš Hanšlov
nebožtíkem a úřad na místě jeho sirotků a přípovědníků prodává dům se
vším příslušenstvím, kromě šatů chodících (tj. na chození) jeho vdově Martě za
1000 zl. Jako závdavek měla položit hned 100 zl., dala ale jen 50, dalších 50 měla
složit o sv. Vavřinci. Peníze však neměla a půjčila si je proto od pana Jetřicha
Žernovského z Žernoví a na Skaličce, který téhož roku potvrdil, že se s ním srovnala.
Vdova Marta se znovu provdala za Pavla Kotrouška, kterému dům odvedla,
a ten jej v roce 1590 prodal za 1100 zl. se vším příslušenstvím i se zahradou,
ležící v Drahotuchu, Floriánu Ovesnému. Ovesný složil hned 250 zl., z nichž 133
náleží bratru Pavlu Speratovi, který ve Strážnici žije ještě v roce 1617. Ovesný