HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

136
Dům čp. 55
Město Hranice a sousední město Drahotuše, tržní a správní centra dvou
rozlehlých panství, hranického a drahotušského, s mnoha poddanskými vesnicemi,
měla za feudalismu tzv. hrdelní právo, zvané též právo meče, tj. právo odsoudit
provinilce k trestu smrti. Žádné z měst nemělo však vlastního kata, který
by rozsudek vykonal. Veškeré úkony výslechu útrpným právem, tresty stětím,
oběšením, utopením, vypálením cejchu, vymrskání z města aj. vykonával vždy
kat z města Lipníka n. B., kterého si městská rada musela vyžádat k provedení
exekuce od městské rady v Lipníku n. B. To bylo pro obě města levnější, než vydržovat
a platit po celý rok vlastního kata a jeho čeládku.
Už koncem 16. století se dostala městská rada v Hranicích do vleklých
sporů se svou vrchností, Janem Jetřichem z Kunovic, pro jeho bezohledné
vydírání, surové nakládání a nucení měšťanů k robotám a povinnostem, jak je
vykonávali vesničtí poddaní, a jež měšťané povinni vykonávat nebyli. Pro stálé
spory a nepřátelství, které se dostaly až před zemského hejtmana, vyměnil Jan
Jetřich z Kunovic obě panství za panství Nový Světlov se svou sestrou a jejím
manželem Zdeňkem Žampachem z Potenštejna, neméně bezohledným tyranem
poddaných. Zavilost pána z Kunovic vůči hranickým měšťanům dokládá skutečnost,
že si ve smlouvě vymínil ještě několik vzpurných měšťanů hranických
k trestání do vězení na svůj zámek do Uherského Ostrohu. Hraničtí měšťané
nechtěli přijmout Žampacha, známého svým tyranstvím poddaných na novosvětlovském
panství, za svou vrchnost a dlouho mu odpírali složit obvyklý slib
člověčenství.
Po převzetí panství donutil proto Žampach městskou radu v Hranicích, že
musela přijmout vlastního městského kata, aby ho měl po ruce k trestání, a musela
vykázat jemu a jeho čeládce trvalé obydlí – katovnu s mučírnou pro výslechy
provinilců. K tomuto účelu odkoupilo město od tkalce Jana Pokorného jeho
chalupu, ležící těsně při městských hradbách u Černotínské brány, nedaleko
městské lázně v uličce Růžové (dnešní ulice Na Náspech). V gruntovní knize
městských domů byl dům označen jako „dům mistrů“ a připsáno „obrácen jest
tento grunt od obce na mistra kata a čeládku jeho“.
Katovna byla oddělena z obou stran volným prostorem a ohradou od ostatních
chalup, protože kat byl považován za člověka beze cti, jehož se každý
štítil. Kat dostával pro sebe a svou čeládku od městské rady jako zaměstnanec
města pravidelný plat, vybíraný každoročně sbírkou od všech měšťanů a ze
všech vesnic, patřících k hranickému panství. Kromě toho dostával za každý
úkon zvláštní stanovený poplatek. Aby náklad na vydržování kata byl pro město
únosnější, učinila městská rada v Hranicích v roce 1602 na příkaz Žampacha
smlouvu s městem Drahotušemi na půjčování kata právu drahotušskému k trestání
tamních provinilců a o přispívání města Drahotuš a vesnic patřících k právu
drahotušskému na vydržování kata. Dochovaná smlouva podrobně vypisuje,
jak má být každoročně vybírán příspěvek na kata od všech drahotušských měšťanů
a osedlých na vesnicích a odváděn městské radě v Hranicích, jak má být