HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

za 3172 zl. vídeňské měny soukenickému mistru Valentinu Riedlovi z Lipníka
nad Bečvou. Riedl zaplatil hned hotově polovinu kupní sumy, druhou polovinu
měl zaplatit do šesti let v ročních splátkách. Reich si vyhradil k obývání přední
světnici proti podloubí, komoru ležící proti ní, menší sklep pod kuchyní a místo
na dvoře pro pět sáhů palivového dříví na topení. Vyhradil si také právo vyšenkovat
ještě jednu, příští, várku piva, která přijde na dům. Riedl si dům do roku
1817 zcela zaplatil.
V roce 1851 prodal soukenický mistr Riedl dům za 4000 zl. konvenční měny
hodinářskému mistru Karlu Markusovi a jeho ženě Aloisii, kteří hned zaplatili
1000 zl. Po smrti manželky byla Markusovi připsána její polovina domu.
V roce 1872 prodal hodinář Markus dům za 4800 zl. obchodníkovi smíšeným
zbožím Janu Winklerovi. Winklerovu dceru Adolfinu měl za manželku zámečník
Ludvík Skřehota, bydlící s rodinou v domě, který si na dvoře zřídil zámečnickou
dílnu. Koncem 90. let koupil dům po Winklerovi židovský obchodník-
-kramář Karel Goldstein, který měl pak v přízemním kvelbu na podloubí krám
až do konce první republiky.
Dne 1. července 1921 za velkého požáru městských domů východní strany
náměstí vyhořel dům čp. 90 a od něho sousední domy čp. 91, část střechy domu
čp. 92 a na druhé straně domy čp. 89, 88, 87. Zároveň shořela střecha a celé
půdní patro a silně bylo poškozeno i první patro Goldsteinova domu. Byl pak
nově vybudován krov a pořízena nová střecha domu. Ohořelé domovní průčelí
bylo hladce omítnuto, nadokenní římsy a okenní šambrány byly odstraněny.
Po otci zdědil dům jeho syn Ing. Josef Goldstein (nar. 1900), jeho žena nebyla
Židovka a proto nebyl v roce 1942 deportován transportem hranických Židů
do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, ale přidělen na nucené práce do nacistických
pracovních zařízení v Čechách. Na jaře 1945 byl dopraven do Terezína, kde
se dočkal osvobození. Po návratu do Hranic převzal zchátralý otcovský dům,
žádné opravy domu však neprovedl, v domě žil do konce 60tých let. Byl jedním
z posledních příslušníků nacisty vyvražděné židovské obce hranické a lpěl až do
konce života na přísném dodržování židovských náboženských tradic.
Zchátralý a později pustý neobydlený dům byl koncem 70. let přidělen
JZD v Loučce, v 80. letech JZD v Jezernici, které provedlo v letech 1987–1988
generální opravu domu. Po osazení hliníkových dveří z podloubí do domu a bývalého
kvelbu a provedení vnitřních stavebních renovačních prací v přízemí
a prvním poschodí byl uzavřen venkovní otevřený oblouk domovního podloubí
prosklenými dveřmi s výkladcem a prostor upraven na prodejní místnosti. Na
zpevněné zdivo prvního patra domu bylo nadstavěno druhé zděné patro s obytnými
místnostmi a třemi okny, dům byl opatřen novou střechou.
Historicky významný řadový měšťanský dům byl generální opravou zachráněn
od hrozící celkové zkázy, přičemž byl zachován jeho starý vzhled i s obloukem
bývalého domovního podloubí, otevřeným na náměstí.
• V současnosti je dům majetkem firmy Agrochov Jezernice, a.s., v přízemí
domu funguje prodejna Jezerka a několik drobných provozoven (kosmetika,
kanceláře).
182