HISTORIE HRANICKÃCH DOMů - Hranická historická knihovna
HISTORIE HRANICKÃCH DOMů - Hranická historická knihovna
HISTORIE HRANICKÃCH DOMů - Hranická historická knihovna
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
na jejich potomky po celou předválečnou dobu. Po válce přešel dům do správy<br />
města a dům byl spravován Podnikem bytového hospodářství, jen jedna šestina<br />
domu byla v soukromém držení. Přízemí bylo propojeno se sousedním domem<br />
čp. 30 a v těchto prostorách byla pak umístěna prodejna OPP Přerov. Celý objekt<br />
má hodnotný, renesančně klasicistní interiér a dokládá jednotlivé stavební<br />
etapy ve vývoji městského historického jádra.<br />
• V současnosti jsou majiteli domu Hana a Ing. Pavel Šváčkovi, v přízemí<br />
funguje Dámská a pánská konfekce.<br />
116<br />
Dům čp. 30<br />
Řadový dům v dnešní Radniční ulici. První doloženou majitelkou domu je<br />
v roce 1586 Dorota Včerejška, která má dům zcela zaplacený a prodává jej v roce<br />
1586 svému synovi Jiříku Hovůrkovi, jenž má vyplatit své sourozence.<br />
Hovůrka své sourozence postupně vyplácel do roku 1610, v následujícím roce<br />
závazky přejímá nový majitel Valentin Stašek, který v roce 1624 umírá, a dům<br />
po něm pozůstalý prodává se vším příslušenstvím jako nápadník Václav Banovský<br />
za 1000 zl. Janovi Lisých, zvanému Šaravara. Lisý dům splácel do roku<br />
1637, v následujícím roce peníze skládá jeho vdova Dorota Šaravarka. Všichni<br />
dědici-nápadníci, tj. matka Dorota, dcera Judita, provdaná za Martina Bystrého,<br />
a jejich dcera Marta, se dohodli a pustili dům synovi Václavu Lisých. Václav jim<br />
náhradou odvedl pustý a spálený grunt, ležící za mlýnskou bránou, který už měl<br />
koupený Jan Lisý. K tomuto gruntu patřila paseka v Mnichovci a kus role na<br />
Drahách. Vdova Dorota žádala, aby tento grunt byl připsán Martinu Bystrému<br />
a jeho ženě Juditě.<br />
Václavu Lisému se vedlo špatně, velmi chudě se živil ševcovským řemeslem<br />
a neustálá přítomnost vojska ve městě a další ožebračování jej přimělo v roce<br />
1642 k odchodu z města. Dům zůstal pustý, napospas vojsku. Až v roce 1654<br />
prodává úřad na místě sirotků dům po Václavu Lisém se vším příslušenstvím<br />
Jiříku Malému, ale ani ten na domě nezůstal a městský úřad v roce 1656 dům<br />
znovu prodává za 1000 zl. Jiříku Čapkovi. Protože dům byl pustý a bylo v zájmu<br />
města, aby ještě k větší škodě nepřišel, upouští od závdavku. Čapek dům v roce<br />
1667 znovu prodává Matěji Steckerovi z města Drahotuš, na domě měl již splaceno<br />
70 zl., ty novému majiteli pouští i s jednou várkou piva. Šlo však znovu jen<br />
o krátkou držbu, po pěti letech Stecker dům prodává Mikuláši Ditrichovi, který<br />
dům držel do roku 1683. V následujícím roce Ditrich již nežil a dům po něm<br />
pozůstalý je prodáván jako velice zpuštěný, aby se předešlo jeho úplné zkáze.<br />
Dům kupuje Jiřík Jelec pro svého syna Matěje. Matěj Jelec prodal svůj<br />
dům v roce 1704 za 1000 zl. lazebníkovi Šebestiánu Kulíškovi. Dům se tak dostává<br />
do více než stoletého držení jednoho rodu, což domu vždycky prospívá,<br />
protože jeho obyvatelé mají k němu citový vztah. To se potvrdilo také v tomto<br />
případě a dům byl v této době velice zveleben. V roce 1728 Šebestián Kulíšek už<br />
nežil, jeho vdova si nechala dům v ceně 500 zl. připsat na sebe, v roce 1730 byl