HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

testamentu zapsána roku 1872 dětem syna Josefa a jeho ženy Cecílie, kteří zůstali
v Hranicích, Adolfovi, Eugenii, Josefu a Tadeáši a dalším jejich dětem.
Mannaberg prodal koupený dům s valem hradebního příkopu a s podílem
domu na obecním pastvisku již koncem roku 1870 za 6.790 zl. konv. měny měšťanu
Ferdinandu Petschnerovi, který měl od padesátých let v nájmu kavárnu
v tzv. knížecím domě čp. 5. Petschner, syn hranického postřihačského mistra
Ignáce Petschnera, zařídil v zazděném domovním podloubí rozšířeném o zadní
přízemní prostory domu kavárnu a restauraci. Po jeho smrti v roce 1875 ji vedla
vdova Terezie a později, až do okupace, syn Ferdinand Petschner. Byl známou
osobností života města před první světovou válkou a za ní, až do roku 1920, byl
velitelem sboru dobrovolných hasičů aj.
Po rozsáhlých stavebních úpravách hostinských místností celého přízemí
domu, provedených v šedesátých letech spotřebním družstvem Jednotou pro
nově zřízenou restauraci „Na hradbách“, byl nově upraven i vnější vzhled domu.
Velké restaurační výhledové okno na náměstí bylo zasazeno do půlkruhového
zděného oblouku napodobujícího oblouk někdejšího domovního podloubí, také
vchod do domu byl zvýšen půlkruhovým světlíkem do starší podoby.
• V současnosti je majitelem domu Miroslav Zlámal, restauraci Na Hradbách
v přízemí nedávno nahradil Sportovní bar.
58
Dům čp. 8–9
Tento rozlehlý jednopatrový řadový dům na Masarykově náměstí s půdním
patrem byl až do konce 19. stol. rozdělen na dva samostatné velkoměšťanské
právovárečné domy s různými majiteli, vlastním stavebním vývojem a osudy.
Oba jednoduché gotické domy, postavené v prvním desetiletích 16. století
při plánovité výstavbě náměstí za Viléma a Jana z Pernštejna, byly koncem
16. a 17. století renesančně přestavěny, opatřeny podloubím, domovním mázhauzem,
schodištěm do obytných místností prvního patra a dvorním hospodářským
traktem za domem k ohradní zdi městských hradeb. Původní renesanční
dispozice obou městských domů s hlubokými sklepy a mázhauzem v bývalém
čp. 9 jsou podnes dochovány. V r. 1724 dne 22. března o půlnoci za velkého
požáru všech domů západní strany náměstí byly také oba domy čp. 8 a 9
požárem značně poničeny. Podle zápisu soudobého písaře vyhořelo 17 šenkovních
domů, štíty, klenutí a pilíře se rozbořily atd. Až v druhé polovině 18. století
byly oba domy stavebně opět zcela opraveny a barokně přestavěny. Domovní
průčelí obou domů nad římsou domovního loubí bylo rozděleno třemi pásy,
v nichž v prvním poschodí byla umístěna tři vysoká okna bez šambrán a půdní
patro opatřeno třemi obdélníkovými půdními okny, z nichž prostřední bylo
slepé. Prostor nad půdními okny a horní římsou byl ozdoben obloučkovým vlysem,
probíhajícím na obou domech. Voda stékající ze sedlových střech obou
domů byla svedena do velkého jímače vody s rýnou, upevněnou na průčelní zdi
mezi oběma domy.