HISTORIE HRANICKÝCH DOMů - Hranická historická knihovna

Dějinám Hranic, na nichž velmi intenzivně pracoval v letech 1970–1972,
věnoval všechen svůj volný čas, kterého měl ve funkci ředitele Zemského archivu
velmi málo, neúnavně studoval a excerpoval prameny od 30leté války do
roku 1848. Z celého tohoto úsilí zbyly v jeho písemné pozůstalosti tři obsáhlé
konvoluty nástinu dějin, které stěží někdo dopracuje, protože jsou psány jeho
specifickým, velmi těžko čitelným rukopisem.
V roce 1969 navázal Jednotný klub pracujících v Hranicích na desetiletou
tradici Kulturního kalendáře města Hranic novým Kulturním zpravodajem města
Hranic a lázní Teplic. Prof. Ludvík Novotný chtěl dát ve Zpravodaji větší prostor
drobným historickým pojednáním a s tímto záměrem oslovil také dr. Indru,
jehož znal již z práce na Dějinách města.
Návrh byl přijat s jistými rozpaky, dr. Indrovi se zdálo zbytečné psát do
takového drobného tisku bez trvalé hodnoty, který se po přečtení prostě vyhodí.
Nakonec došel k závěru, že tento „plátek“ může hodnotu svým obsahem získat
a chopil se práce – rozhodl se, že bude dějiny města takto drobit, a měsíc co
měsíc připravoval s pílí a svědomitostí sobě vlastní jeden článek, ať už to bylo
z topografie, kulturních dějin či pojednání o význačných osobnostech města –
samozřejmě to dělal bez nároku na honorář.
A tak byl v roce 1973 otištěn první článek, a to z topografie města – Označení
ulic v Hranicích v roce 1825 a následovala řada pojednání z galerie hranických
literátů 19. století, kronikářů, výtvarníků, z kulturní minulosti Hranic aj.
V roce 1979 bylo otištěno druhé pojednání z topografie – Zřízení objížďky vnitřního
města na císařské silnici v roce 1839. V roce 1981 následoval Popis města
Hranic v roce 1844 a Veřejné osvětlení města od roku 1814 po dnešek, Zaniklé
vodní mlýny a Budova bratrského sboru u Veličky. V roce 1982 Konec starého
Motošína. V následujícím roce to už byla řada článků – a to Stará a Nová střelnice,
Gallašův popis města Hranic z roku 1811 a na počátku 19. století, Zmizely
staré ulice Na hrázi, Třebízského a jedna strana ulice Gallašovy, Hotel Černý
orel, dříve obecní hostinec, Dům Lidové školy umění a od roku 1984 následovala
historie jednotlivých měšťanských domů. Jako první byla podána historie
Čaputovského domu na Dolním podloubí; následuje Dům Jednotného klubu
pracujících na náměstí, dříve Beseda; Dům státní pojišťovny, dříve pošta; Dům
lékárny na náměstí, dříve knížecí vinárna; Dům Sedmerovský na rohu náměstí
vedle lékárny, nyní prodejna Klenoty; Dům restaurace Kufr na náměstí, spojené
dva staré měšťanské domy; Dům Dvořákovský čp. 93; Opršálovský čp. 3 a sousední
dům čp. 2. V lednu roku 1985 vychází Dům Ráblovský čp. 97; Židovská
ulice; Dům Šmerhovský čp. 96; Staré městské lázně, později knížecí špitál
čp. 57; Dům Hořínovský čp. 95; Dům Novákovský čp. 94. Leden 1986 přináší
pojednání o Bývalé židovské radnici čp. 728 v Janáčkově ulici; následuje Stará
městská věznice, dříve katovna čp. 55; Dům Šatánkovský čp. 73; Bývalý Jánský
azyl čp. 50; Dům Burkešovský čp. 119; První dům Horního podloubí čp. 110
proti zámku s pranýřovým kamenem; Renesanční zámek v Hranicích a jeho
vnitřní renovace; pokračování téhož přinesl leden roku 1987, následoval Dům
Gajduškovský čp. 109; Dům Hubálkovský čp. 120; Hoffmanovský čp. 6 na ná-
303