Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

102 | 1037.3.5 Hutnění a eroze zemědělských půdAsi 50 % orné půdy je ohroženo hutněním, jež představuje nežádoucí změny půdní strukturya ukazatelů prostorového uspořádání půdní hmoty. Nejvýznamnější příčinou hutněníje stlačování půdy pojezdovými ústrojími strojů, které jsou při hospodaření na půdě využívány.Zhoršením fyzikálních vlastností půd v důsledku hutnění začíná zhoršování biochemickýcha biologických vlastností půd. Důsledkem je zhoršení podmínek pro pěstovanéplodiny, snížení výnosu plodin, u cukrovky i snížení technologické jakosti. Z hlediskaživotního prostředí je rizikovým faktorem snížená propustnost zhutnělých půd pro vodu,což se projevuje zvýšeným povrchovým odtokem srážkové vody spojeným s vodní erozí půdi znečištěním vod rizikovými látkami. Zhutnění půd zvyšuje i spotřebu motorové nafty přizpracování půdy a často i potřebu opakovat operace předseťové přípravy půdy.Zhutňování půd snižují zimní mrazy. Omezují jej opatření preventivní a nápravná, nejlépekomplexní. Zhutňování půd snižují nová konstrukční řešení pojezdových ústrojí (nízkotlaképneumatiky, vícenápravová pojezdová ústrojí) a používání sklízečů se zásobníky(sklízeče cukrové řepy, sklízecí řezačky). Významné je oddělení technologické dopravy popozemcích od dopravy po pevných komunikacích a účelné spojování pracovních operací.Přínosné je využití technologií ochranného zpracování půdy a zakládání porostů plodin,u kterých lze předpokládat zvýšenou odolnost půdy vůči stlačování. Zhutnělé vrstvy půdníhoprofilu je nutné kypřit.V roce 2006 bylo potenciálně ohroženo vodní erozí 1 797 tis. ha (tj. 41,2 % zemědělsképůdy) a 320 tis. ha (tj. 7,5 % zem. půdy) bylo potenciálně ohroženo větrnou erozí(VÚMOP, v.v.i., resp. Zpráva o stavu životního prostředí ČR v roce 2006). V této souvislostibylo na protierozní opatření v rámci pozemkových úprav vynaloženo 78,4 mil. Kč. V rámcipodpor z programu Agroenvironmentálních opatření (AEO) je trvale vysoký zájem o pěstovánímeziplodin s protierozními účinky, které byly v roce 2006 zasety na více než 203 tis.ha osevní plochy.7.3.6 Stav zemědělské krajinyZemědělství v posledních desetiletích výrazně změnilo tvář krajiny. Zemědělská krajinaje ohrožena dlouhodobou absencí extenzivních forem hospodaření na loukách a pastvinácha erozí nevhodně obdělávané orné půdy. Konkrétně zde docházelo ke kácení rozptýlené zeleně,rozorávání protierozních mezí, napřimování vodních toků, odvodňování zemědělsképůdy, nadměrnému používání agrochemikálií, značnému hutnění zemědělské a zejménaorné půdy těžkou zemědělskou mechanizací. Tento stav se významněji nedaří napravit.Zájem zemědělců o nápravu je i při komplexních pozemkových úpravách nízký. Současnázemědělská krajina se zhoršuje, leckde pustne v důsledku značného množství neobdělané,zaplevelené zemědělské půdy. Zemědělská krajina v okolí velkých měst trpí expanzí zástavbya silniční dopravy. Navzdory tragickým zkušenostem s obřími povodněmi jsou nadálezastavovány i nivy řek.Intenzivní hospodaření na loukách a pastvinách i ponechání takových pozemků lademvede místy k poklesu jejich biodiverzity. V současné době je snaha tento stav postupněnapravit v rámci dotačních titulů Ministerstva zemědělství. Z relativně vysokých nákladůna pozemkové úpravy (1 249 mil. Kč v roce 2005) jde ale jen velmi malá část na zlepšováníkrajiny (obvykle kolem 5 %). Ministerstvo životního prostředí má k tomuto účelu Programpéče o krajinu a revitalizace říčních systémů (600 mil. Kč v roce 2006), jehož cílem je zejménapodpora rozmanitosti flóry a fauny, udržení kulturního stavu krajiny nebo opatřeník ochraně proti erozi. Program obnovy venkova se snaží obnovit ekologicky i sociálně stabilnívenkov.Po roce 1989 zátěž životního prostředí ze zemědělství postupně klesá, a to v důsledkuekonomického tlaku na úspory vstupů do zemědělství, zavádění přísnějších limitů pro vypouštěnítoxických látek a existence nových přístupů k zemědělskému hospodaření (tzv.integrované systémy pěstování plodin, ve kterých se uplatňují ekonomicky i environmentálněvýhodné postupy).Vhodným indikátorem zdraví zemědělské a lesní krajiny je index změny početnosti běžnýchdruhů ptáků (Gregory et al., 2005). Vývoj tohoto ukazatele v ČR ukazuje Graf 7.9.Středověké zemědělství krajinu i druhovoudiverzitu přírody ovlivňovalo pozitivně,neboť nahradilo někdejší převážněfádní lesní krajinu (90–95 % lesnatost)malebnou krajinou polí, luk, lesíků a lesů,zemědělskou mozaikovitou krajinous množstvím rozptýlené zeleně, majetkovýchi protierozních mezí, četnými alejemiatd., prostředím vhodným pro četné druhyrostlin a živočichů, které v lesní krajiněnemají šanci přežít. Taková krajina lépezadržovala vodu, netrpěla hutněním půdya mnohem méně byla ohrožena erozípůdy. Také počet obyvatel i úroveň jejichvýživy byly mnohem nižší než dnes.Meliorace v zemědělství známe jako zavlažování(z hlediska životního prostředínečiní problém, zavlažuje–li se nezávadnouvodou), odvodňování (obvykle vedek redukci druhové biodiverzity, nejednoui k hutnění půdy, byť jsou i výjimky,viz zúrodnění Třeboňska ve středověku)a „meliorace“ – kácení rozptýlené zeleně,rozorávání protierozních mezí, napřimovánívodních toků apod., jež vážněpoškozuje krajinu, zhoršuje průběhpovodní a zvyšováním eroze půdy jenejednou i kontraproduktivní z hlediskazemědělství.