Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

168 | 16912.2 Školství a vzdělávání12.2.1 Obecná charaktetristika školství a vzdělávání v ČRČeské školství prošlo od roku 1990 významným rozvojem, zejména v souvislosti se změnoustruktury vzdělávacího systému. Změnil se způsob financování a správa regionálního školství,jednotné osnovy byly nahrazeny možností volby z několika vzdělávacích programů, zmizel monopolstátu na učebnice, vysoké školy získaly plnou autonomii, do systému vstoupily na všechúrovních soukromé školy.Přesto však vzdělávací systém v ČR má nedostatky, mezi něž patří zejména:• Přetrvávající koncepce jednorázového vzdělávání v mladším věku namísto koncepce celoživotníhoučení, ČR patří k zemím s nejnižším podílem dospělých na dalším vzdělávání.• Převaha výukových metod zaměřených na sdělování a zapamatování velkého množstvídílčích informací namísto rozvoje dovedností a kultivace osobnosti žáka, jeho zvídavosti,přirozené touze po poznání a objevování, chybí diskuse, týmová práce, tvořivost.• Nedostatečný přístup ke vzdělávání nad rámec povinné školní docházky. Z tohoto důvodunení systém schopen adekvátně reagovat na požadavky rychle se měnící společnosti,což může vést ke snížení konkurenceschopnosti českých absolventů na globálnímpracovním trhu, kde jsou více než poslušnost a faktografické znalosti ceněny invence,iniciativa a flexibilita.V rámci českého školství lze najít následující významné tendence:• Poklesl celkový počet škol – v roce 2006/2007 bylo o cca 16 % škol méně než v roce 1990/91,a to zejména v důsledku optimalizace sítě škol, předškolních a školských zařízení.• Měnila se struktura škol podle typu a druhu – největší změna nastala ve snížení podílu mateřskýchškol (z 55 % na 43 %) a zvýšení podílu středních škol (z 10 % na 17 %), vzrostl početvysokých škol v souvislosti se vstupem soukromého sektoru do vysokoškolského vzdělávání• Poklesl celkový počet žáků a studentů – v roce 2006/2007 studovalo na jednotlivýchdruzích a typech škol o 12 % méně žáků a studentů než v roce 1990/1991, a to předevšímv důsledku poklesu počtu populace ve věku dětí v mateřských školách, žáků a studentůzákladních a středních škol.• Oproti tomu v rámci vysokoškolského vzdělávání je patrný opačný trend – počet vysokoškolskýchstudentů narostl v období 1993–2007 o 174 %, počet absolventů vzrostl zastejné období o 193 %, projevuje se však nedostatek kvalitních pedagogů, který můžemít dopad nejen na kvalitu výuky, ale i výzkumu a ostatních tvůrčích činností školy.(V roce 1990 absolvovalo nejvíce studentů vysokých škol v technických programech(37 %), učitelských oborech (24 %) a oborech ekonomických (11 %). V roce 2007 bylonejvíce absolventů v programech ekonomických (25 %), technických (23 %) a učitelskýcha společenskovědních (cca 14 %)).• I přes nárůst výdajů na vzdělávání v posledních letech je financování školství stále nedostatečnéa podíl těchto výdajů na HDP v posledních pěti letech stagnuje na úrovni4,3–4,5 %, ČR se tak zařadila mezi země s nejnižším podílem výdajů na školství na HDPv rámci EU (podíl HDP věnovaný na vzdělávání byl v ČR v roce 2005 cca 4,3 % oproti 5 %průměru EU25).• V mezinárodním srovnání ČR dosahuje stále nízkého podílu vysokoškolsky vzdělanýchlidí (pouze 12 % populace ve věku 25–64 let v roce 2005, v tomto směru tak ČR, i přesmírný nárůst, zaujímá v rámci EU jednu z nejhorších pozic). Naopak příznivý je vysokýpodíl obyvatelstva se středním vzděláním. Kladně lze hodnotit vysoký podíl obyvatelstvase středním vzděláním (téměř 77 % v roce 2005) a nízký podíl obyvatelstva s nejnižšímstupněm vzdělání (11 % v roce 2005). V obou těchto skupinách tak v mezinárodnímsrovnání zaujímáme nejlepší pozici, jak je patrné z Grafu 12.8.Bílá kniha, kurikulární reformaZákladním krokem k nápravě problematickéhozpůsobu výuky se stalo schválenínejdůležitějšího dokumentu polistopadovéhoškolství Národního programurozvoje vzdělávání („Bílé knihy“),přijatého vládou ČR v roce 2002. Z Bíléknihy vychází nový školský zákon (zákonč. 561/2004 Sb.), přijatý v roce 2004.Jeho nejdůležitější součástí je kurikulárníreforma, která přináší přesun důrazuod vědomostí ke kompetencím a zvyšujeautonomii škol. Jejím nástrojem jsourámcové vzdělávací programy, kterévznikají odděleně pro předškolní vzdělávání,základní vzdělávání, gymnaziálnívzdělávání a jednotlivé obory středníhoodborného vzdělávání. Na základěrámcových vzdělávacích programů jsouškoly povinny vytvořit své vlastní školnívzdělávací programy, které by měly véstk osvojení si například dovedností komunikativních,pracovních či schopnostisamostatně řešit problémy.