Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

152 | 153Struktura tržeb maloobchodu [mld. Kč]350300250Graf 11.1Pod národní kontrolous více než 100 zaměstnanciPod národní kontrolous méně než 100 zaměstnanciPod zahraniční kontrolouZdroj: ČSÚ200150100199720002002200320042005Čistá peněžní vydání českých domácností [%]807060Graf 11.2Potraviny včetně nápojů a tabákuOstatní výdajeZdroj: Výpočty CENIA podle Obchod-doménaspotřebitele, 2001, MPO a Obchod v Českérepublice v roce 2004, MPO504030201990199520002005Po roce 2000 se růst počtu podniků zpomalil. Počet akciových společností se snížil o 35 %,družstev o 10 % a státní sektor v maloobchodu v podstatě zanikl (státní podniky zůstalyjen 4). Dále pokračovala koncentrace maloobchodu: 150 tis. aktivních podniků ve velikostido 99 zaměstnanců mělo tržní podíl 62 % a 171 podniků s více než 100 zaměstnanci mělopodíl 38 % (z toho bylo 64 podniků pod zahraniční kontrolou). V rámci velkých podniků bylanejčetnější velikostní skupina s 250–499 zaměstnanci.Vedle kamenných prodejen se s rozšiřováním přístupu k internetu začal v určitých segmentechrozvíjet nákup po internetu (používají se výrazy E-commerce nebo Web commerce),který ale oproti očekávání nezpomalil expanzi růstu prodejní plochy. Ani z environmentálníhohlediska nejsou dopady e-commerce jednoznačné, na jedné straně vede k úsporám energie,na druhé však vytváří poptávku po obalech a letecké přepravě.Obslužný standard (počet obyvatel na jednoho pracovníka obchodu) i plošný standard(prodejní plocha na 1 000 obyvatel) se přiblížil západoevropským zemím a západoevropskéstruktuře se přiblížily i preference prodejních formátů (více než v jiných postkomunistickýchzemích). Například v roce 2006 nabízelo 250 nákupních center plochu 1,4 mil. m 2 , což představuje132 m 2 na 1 000 obyvatel, číslo je však přibližně 20 % pod průměrem Evropské unie,např. v Nizozemí to činí 322 m 2 na 1 000 obyvatel. V období přípravy na vstup České republikydo Evropské unie bylo nutné v maloobchodu vyhovět evropským normám, zvláště v oblastihygieny prodeje, což pro tento sektor nebyl zásadní problém.V současné době se na trhu prosazují především hypermarkety, diskonty a supermarkety.Hypermarketů v roce 2005 bylo 161 a měly na tržbách padesáti největších tuzemských obchodníkůpodíl kolem 40 %. Do roku 2008 se jejich množství zvýšilo na 231 a 1 hypermarketpřipadal na necelých 50 tis. obyvatel. Diskontní prodejny se postupně vyrovnaly supermarketůma obě kategorie měly na tržbách padesáti největších tuzemských obchodníků po 17 %podílu (supermarkety však částečně ztrácejí pozici a několik řetězců již opustilo trh).Od 90. let 20. století základní struktura maloobchodních tržeb kopíruje trendy, které bylytypické již dříve pro západní Evropu – klesá podíl potravin ve prospěch nepotravinářskéhozboží včetně služeb. I v preferencích prodejních formátů se český maloobchod podobá strukturámvyspělých zemí.Supermarkety: min. 400 m 2 prodejníplochy s převážně potravinářským sortimentem.Hypermarkety: min. 2 500 m 2 prodejníplochy s rozsáhlým sortimentem položek.potravinářského i nepotravinářskéhozboží umístěné většinou na okrajích městs velkými parkovacími plochami.Diskontní prodejny: úsporně vybavenés užším sortimentem zboží střední a nižšíkvality.Obchodní centra: nabízejí mimo hypermarketůi specializované prodejny a dalšíslužby (např. restaurace, kina, cestovníkanceláře, fitness apod.), umístěnévětšinou na okrajích měst a vybavenés velkými parkovacími plochami.Hrubá přidaná hodnota je výsledekrozdílu mezi celkovou produkcí zbožía služeb měřené na jedné straně a mezispotřebou(hodnota statků a služebspotřebovaných ve výrobě) na stranědruhé.