Hospodářstvàa životnàprostředàv České republice po roce 1989
Hospodářstvàa životnàprostředàv České republice po roce 1989
Hospodářstvàa životnàprostředàv České republice po roce 1989
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Kapitola 7: Zemědělství7.4 Politika zemědělského sektoruPřed rokem <strong>1989</strong> bylo hlavním cílem zemědělské <strong>po</strong>litiky zabezpečení <strong>po</strong>travinové soběstačnosti.Po <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> se stala prioritou transformace zemědělství a ochrana životníhoprostředí. Před rokem 2000 se pak stala součástí zemědělské <strong>po</strong>litiky i příprava zemědělstvína vstup do Evropské unie. V <strong>roce</strong> 2004 byla přijata Koncepce agrární <strong>po</strong>litiky ČR pro období<strong>po</strong> vstupu do EU 2004–2013, která se v rámci <strong>po</strong>dmínek vstupu do EU snaží zvyšovat konkurenceschopnostzemědělství České republiky. Nejvýznamnějším nástrojem environmentální<strong>po</strong>litiky se v zemědělství stalo přiznávání dotací na hektar zemědělské půdy <strong>po</strong>uze za<strong>po</strong>dmínky dodržování zásad správné zemědělské praxe, kde jsou zahrnuta i kriteria ochranyživotního prostředí.V dubnu 2006 byl přijat Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007–2013(dále jen „NSPRV“) Ministerstva zemědělství. NSPRV vychází z hlavních strategických prioritEU pro léta 2007–2013 s důrazem na zvyšování ekonomického růstu, vytváření nových pracovníchpříležitostí a udržitelný rozvoj. Jeho klíčovým bodem, stejně jako celé zemědělské<strong>po</strong>litiky, je zabezpečení konkurenceschopnosti zemědělství.Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 z dubna 2006 při svéznačné obecnosti respektuje Státní <strong>po</strong>litiku životního prostředí ČR pro období 2004–2010,Strategii udržitelného rozvoje ČR i Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, i když některédílčí problémy neobsahuje a neřeší.Zajišťování konkurenceschopnosti zemědělství v sobě obsahuje dvě základní rizika: Pokudzemědělství v konkurenčním boji neuspěje, <strong>po</strong>vede to k úpadku zemědělství, k pustnutí zemědělskékrajiny a k <strong>po</strong>klesu <strong>po</strong>čtu obyvatel venkova, což je i z hlediska životního prostředínežádoucí. Zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství může mít ale za následek i <strong>po</strong>škozovánízemědělské půdy, znečišťování vod a další negativa, která prostředí <strong>po</strong>škozují. Při důslednémuplatňování zásad správné zemědělské praxe by k druhé variantě nemělo docházet.Pokud se <strong>po</strong>daří oběma uvedeným problémům vyhnout, lze očekávat řadu kladných vlivůrealizace NSPRV na životní prostředí, a to např. zvýšení biodiverzity zemědělské krajinyvhodnými systémy hos<strong>po</strong>daření, příspěvek k ochraně vody a půdy, <strong>po</strong>zemkové úpravy, udržitelnýrozvoj a zachování hos<strong>po</strong>daření ve znevýhodněných oblastech, snižující rizika s<strong>po</strong>jenás o<strong>po</strong>uštěním půdy a přispívající k udržitelné rovnováze mezi městskými a venkovskýmioblastmi a<strong>po</strong>d.
Change language