Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Kapitola 11: Obchod11.2 Zahraniční obchodDo roku 1989 byl zahraniční obchod realizován státním monopolem zahraničního obchoduprostřednictvím komoditně specializovaných podniků s direktivním přidělováním deviz(v případě dovozu) a zboží (v případě vývozu). Výrobním podnikům byly direktivně určoványplány vývozu. Tržní kategorie jako např. cena a kurs měly pouze formální charakter.Zahraniční obchod byl chápán jako „nutné zlo“ a jeho úkolem bylo opatřovat devizy na „nezbytněnutné dovozy“, protože ideálem byla uzavřená ekonomika. Teritoriálně byla většinaobchodu orientována na Východ (včetně dovozu surovin) a v rámci tzv. východního bloku sezahraniční obchod prováděl formou tzv. bilaterálního clearingu (dvoustranný bezpeněžníobchod) s direktivním určováním výměny zboží.Po roce 1989 se odbouráním státního monopolu a direktivního nařizování stal zahraničníobchod integrální součástí tržní ekonomiky. Dosavadní teritoriální orientace na Východ se podtržním tlakem přesměrovala na vyspělé ekonomiky. Zahraniční obchod se postupně liberalizovala po roce 1995 se přestala používat celní a daňová opatření k jeho regulaci. K hlubšímu propojováníčeské ekonomiky se zahraničím došlo v souvislosti s přípravou ke vstupu do Evropskéunie. Po vstupu do EU má unie výhradní kompetence prostřednictvím Společné obchodní politiky(SOP) v obchodně politických otázkách se třetími zeměmi. SOP patří k sektorům společnýchaktivit členských států EU s nejvyšším stupněm integrace. K nástrojům SOP patří hlavně uzavíránísmluv o obchodě a hospodářské spolupráci, stanovení celních sazeb ve společném celnímsazebníku, stanovení celních a dalších preferencí a uplatňování netarifních opatření. Evropskáunie totiž vystupuje jako samostatný právní subjekt v oblasti zahraničního obchodu.Předpokladem otevřené tržní ekonomiky a rozvinutého zahraničního obchodu je konvertibilitanárodní měny. Cesta od vnitřní konvertibility k úplné vnější konvertibilitě bylaprovedena několika devizovými zákony – č. 528/1990 Sb., jeho novelou č. 228/1992 Sb.a č. 219/1995 Sb., kterým se zavedla plná směnitelnost české koruny.V období stagnace HDP (1990–1993) stagnoval i zahraniční obchod, především v důsledkustrukturálních změn. S obnovenou dynamikou HDP v letech 1994–1997 však rostl i deficitzahraničního obchodu a jeho výše začala ohrožovat makroekonomickou stabilitu. Od konce90. let převládala tendence ke snižování deficitu, v roce 2005 skončila obchodní bilance dokonces přebytkem. Od roku 2001 tempo růstu vývozu trvale předstihuje tempo růstu dovozu, přestožepřevládá trend k posilování koruny a dochází k růstu cen surovin, hlavně energetických.Obrat zahraničního obchodu začal po roce 2000 převyšovat objem HDP, a dokonce rostl rychlejinež HDP (obrat zahraničního obchodu se od roku 1990 zvýšil o 718 % a HDP v běžných cenácho 366 %). Z deficitu zahraničního obchodu se od roku 2005 stal trvalý přebytek – viz Graf 11.5.Pokud se jedná o teritoriální strukturu zahraničního obchodu, vyspělé tržní ekonomiky sev roce 1990 podílely na našem vývozu i dovozu méně než 50 %. V roce 2005 se jejich podíl nadovozu zvýšil na 80,3 % a na vývozu na 90,3 %. Na druhé straně se poněkud snížil podíl rozvojovýchzemí a propadl se podíl tranzitivních ekonomik – viz Tab. 11.7. K příznivému vývojiplatební bilance přispívá i její měnová orientace. Více než 60 % exportu směřuje do eurovéoblasti zatímco dovoz z této oblasti je asi o 10 procentních bodů nižší. Další výhodou pro českýzahraniční obchod je zeslabující dolar, ve kterém je obchodována naprostá většina surovin.Za posledních 15 let se změnila komoditní struktura zahraničního obchodu. Po převazesurovin a polotovarů před začátkem transformace začalo převažovat průmyslové zboží.V roce 1990 se stroje a zařízení podílely na objemu vývozu 41,8 % a v roce 2005 to bylo už62,4 %. Česká republika je dovozcem paliv a surovin, jejichž podíl na dovozu se z 42,1 %v roce 1990 snížil na 23,2 % v roce 2005.O rostoucí kvalitě zapojení do mezinárodního obchodu svědčí i vývoj kilogramových cen,tj. korunové hodnoty 1 kg dovezeného nebo vyvezeného zboží – viz Tab. 11.8. U vývozu seza posledních 7 let zvýšily o 56 %, zatímco kilogramové ceny dovozu (i přes razantní růstcen surovin) jen o 33,4 %. Efektivnější zhodnocení domácích surovin má rovněž i nepřímýenvironmentální efekt v relativně nižším tlaku na domácí těžbu.