Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Kapitola 11: ObchodÚspěšnost zpětného odběru výrobků [tis. t]Graf 11.912010080Minerální olejePneumatikyPb-akumulátorya baterieMnožství výrobků,na které se zpětný odběr vztahujeMnožství zpětně odebraných výrobkůZdroj: VÚV T.G.M., v.v.i.60402002002200320042002200320042002200320042002200320045432Ni-Cd akumulátory a baterieU Ni-Cd akumulátorů bylo v letech2003 a 2004 zpětně odebráno většímnožství výrobků, než na jaké se vztahovalzpětný odběr ve smyslu zákonač. 185/2001 Sb. Tato situace s velkoupravděpodobností souvisí jak s dlouhodobouspotřebou Ni-Cd akumulátorů,tak s neplněním zákonných povinnostíněkterými prodejci.1020022003200420022003200420022003200411.4.8 Ekologicky šetrný obchod v kontextu mezinárodních institucíZa posledních 15 let se obchod stal ze zanedbávaného a ekologicky lhostejného sektoruaktivním účastníkem ekologizace ekonomiky. Porovnáme-li současnou činnost obchodu s environmentálnímiopatřeními obsaženými v kapitole Obchod části Sektorové politiky a Státnípolitiky životního prostředí České republiky 2004–2010, můžeme v podstatné části shledatvýznamnou shodu. Na druhé straně se environmentalizace obchodu stala ve formě programůudržitelné spotřeby součástí Koncepci spotřebitelské politiky na léta 2006–2010.V globalizovaném světě je politika i stav životního prostředí přímo ovlivňován činnostímezinárodních institucí. Významnou roli má zejména Světová obchodní organizace (WTO),založená v roce 1994 (ČR byla zakládajícím členem). Na Marakkešské konferenci WTO v roce1994 byl přijat dokument o nutnosti sladit ekologickou a obchodní politiku. Rovněž zde bylzaložen Výbor pro obchod a životní prostředí (CTE). Jeho hlavním cílem je, aby opatřenív oblasti obchodu a životního prostředí podporovala udržitelný rozvoj.V rámci tzv. „Rozvojového programu z Dohá“ v roce 2001 (DDA) uložila IV. konference WTOčlenským zemím dlouhodobý úkol zabývat se obchodem a životním prostředím. Jde o zřetelnýposun od přehlížení problematiky životního prostředí přes pouhou deklarativní úroveň kehledání konsenzu. Cílem by měla být univerzalizace ekologických standardů, kdy ekologickáopatření, jako např. ekoznačení, by neměla být chápána a používána jako bariéry obchodu.Ekoznačení jsou však v souladu se Smlouvou o technických bariérách obchodu WTO.Dosavadní výzkum vztahu environmentálníchstandardů a mezinárodníhoobchodu vedl ke závěrům, že striktnějšíenvironmentální politika vede k růstuexportu a že nebyl zjištěn žádný významnývliv přísnější environmentální politikyna export produktů „špinavých“ odvětví(např. barevná metalurgie, povrchovátěžba a chemie).Článek XX. GATT uznává právo každéčlenské země si zvolit své standardyživotního prostředí a přijímat dočasnáopatření včetně principu předběžné opatrnosti.V rámci WTO se problémy ekologickýchaspektů mezinárodního obchoduvedle ekoznačení výrobků soustřeďuje naekoznačení zpracovatelských a výrobníchmetod (problém shodných výrobků vyrobenýchrůzně environmentálně šetrnýmimetodami) a vztahem mezi pravidly WTOa mnohostrannými environmentálnímismlouvami, které mohou být v rozporu.